Proměna

25. února 2011 v 16:38 | napsala: Ettëlea Dragons |  Recenze knih
Pro svou první recenzi jsem si vybrala poněkud starší knihu, protože, jak jsem zjistila, mnohdy jsou starší knihy daleko lepší než nové "Bestsellery". Je jí fantasy kniha Proměna od spisovatelky Carol Berg. Já jsem totiž (možná až moc) zaměřená na fantasy žánr, takže mé recenze se budou často ubírat tímto směrem…


Proměna - Carol Berg
Originální název: Transformation
Série: Rai-kirah
Žánr: fantasy
Přeložil (a): Martin Hurtík
Vydalo nakladatelství: Fantom Print

Rok vydání: 2004

Obsah: Epický fantasy román nás zavede do prostředí podobného středověku, do velkého a mocného
impéria Derzhi, kde vládne krutý císař. Císařův syn, princ Aleksander má být brzy prohlášen za dědice
trůnu. Princ je však velmi pyšný, rozmazlený a krutý, špatná kombinace pro budoucího vladaře.
Hlavním hrdinou knihy však je Ezzarijský otrok Seyonne, kdysi mocný čaroděj ve své vlastní zemi -
Ezzarii. To však bylo před šestnácti lety, než do Ezzarie vtrhli silní bojovníci impéria Derzhi, povraždili
a zotročili jeho lid. On sám upadl do otroctví a krutými rituály byl zbaven své kouzelnické moci -
Mellydy. Šestnáct let žil v přesvědčení, že zemře jako otrok, avšak všechno se změní, když si ho
na trhu s otroky koupí sám princ Aleksander. Krutý, pyšný princ však ukrývá daleko víc, je klíčem
k záchraně světa, před dalšími jeho obyvateli, démony. Kdysi s démony bojovali Ezzarijci, čarodějové
k tomu vycvičení. Nyní jsou však buďto mrtví, či zotročení a není nikdo, kdo by se s démony utkal.
Seyonne však odhalí Aleksanderovo nadání, o kterém ani sám princ neměl ani tušení a nyní je na
něm, na pouhém otrokovi, aby ochránil pyšného prince, kterého k smrti nenávidí před strašlivým
zlem. Je Seyonnovým úkolem a povinností změnit Aleksanderovu povahu, ochránit ho před démony a
zachránit svět, který je v nebezpečí. Dávné Ezzarijské proroctví se splní…

Můj názor: Kniha je vyprávěna samotným Seyonnem, zlomeným otorkem. Je psána v ich-formě,
takže se čtenář do jeho života naprosto vžije a zažívá jeho strasti spolu s ním. Spisovatelka dokáže
čtenáře perfektně vtáhnout do děje a přišpendlit ho na místě, dokud knihu jedním dechem nepřečte.
Kniha je to opravdu čtivá, plná napětí, ale nejen toho. Spisovatelka popisuje myšlenky otroka a
namyšleného, bohatého dědice trůnu, jejich postupné sblížení a princovo napravení opravdu skvěle.
Postupně odkrývá Seyonnovu minulost, což je právě jednou z věcí, která nutí čtenáře číst dál a dál.
Občas mi kniha přišla poněkud zdlouhavá a někdy mi malinko překážela ona ich-forma, příběh je
psán z pohledu muže, ovšem ženou a přišlo mi, že občas to je malinko znát. Velkým plusem příběhu
je podle mě originalita, žádní elfové a trpaslíci. Opravdu to byla velmi dobrá kniha a mohu ji jen vřele
doporučit všem milovníkům fantasy.

Ukázka z knihy (Z první kapitoly):

Ezzarijské proroctví říká, že bohové bojují své bitvy v duších smrtelníků. Pokud se božstvům
bojiště nelíbí, upraví si je podle své vůle. Věřím tomu. Viděl jsem takovou bitvu a zažil
takovou přeměnu, jakou mohla způsobit pouze vůle boha. Díky Verdonne a Valdisovi nebo
jakémukoliv jinému bohu, který se o to tenkrát zasloužil, to nebyla moje vlastní duše, ale
přesto mě toto poznání změnilo na celý zbytek života.
Korunní princ Aleksander, vládce Azhakstanu a Suzainu, Athosův kněz, pán Basranu, Thryce
a Manganaru, dědic lvího trůnu impéria Derzhi, byl pravděpodobně tím nejdivočejším,
nejlehkomyslnějším, nejprotivnějším a nejarogantnějším mladíkem, který se kdy objevil
v pouštích Azhakstanu. Působil tak na mě od okamžiku našeho prvního setkání, i když by se
dalo říct, že jsem trpěl předsudky. Když člověk stojí nahý na pódiu trhu s otroky ve větru tak
ledovém, že by v něm zmrzl i démonův zadek, nemůže se od něj čekat, že bude mít
z kohokoliv dobrý dojem.
Princ Aleksander zdědil inteligenci a sílu po královských předcích, kteří nepřetržitě vládli a
rozšiřovali impérium Derzhi po období více než pěti set let a byli dostatečně chytří na to, aby
se neoslabovali vzájemnými šarvátkami a levobočky. Starobylá šlechta národa Derzhi na jeho
výstřelky a nedostatek úcty hleděla nelibě i ve chvílích, kdy mu podstrkovali své dcery
vhodné pro vdavky. Mladší aristokracie, která sama nebyla žádným vzorem ctnosti a
důstojnosti, se s ním však pokoušela přátelit a účastnila se nevázaných večírků, na které je
občas zval. Často ale měnila názory, když se díky princovým rozmarům, podrážděnosti a
náladovosti, dostala mimo jeho přízeň. Důstojníci armády Derzhi se k němu chovali s úctou,
jakou vyžadovalo jeho postavení, i když se šířily zvěsti, že mezi sebou losují a ten, který
prohraje, pak nastupuje k princi do služby jako vojenský pobočník. Obyčejný lid neměl
pochopitelně právo na žádný názor. A stejně tak otroci.
"Říkáš, že tenhle umí číst a psát?" obrátil se princ na obchodníka s otroky, poté co mi
prozkoumal zuby a prohmatal svaly na rukou a na nohou. "Myslel jsem, že číst se učí jen
ezzarijské ženy, a to jen proto, aby uměly přečíst svitky s recepty na magické nápoje a knihy
kouzel. Netušil jsem, že tomuto umění se smějí naučit i muži." Strčil mi do penisu násadou
bičíku, naklonil se ke svým společníkům a projevil značnou dávku obvyklého cynického
humoru týkajícího se kastrace ezzarijských otroků. "Je to u nich úplně zbytečné. Příroda se
o to postarala sama už při narození. V Ezzarii se rodí všichni takhle."
"Tak jest, můj pane, tento umí jak číst, tak i psát," odpověděl úlisně otrokář s hlavou
skloněnou k zemi. Vousy propletené korálky se mu chvěly. "Tento otrok toho umí hodně a
mohl by to využít ve službě u prince. Na to, že je barbar, je celkem vychovaný a civilizovaný.
Může se starat o účty, sloužit u stolu nebo dělat jakoukoliv jinou pořádnou práci, kterou mu
přidělíte."
"Prošel ale předepsanými rituály? Už se mu v hlavě nemotá žádná magie a podobné
nesmysly?"
"Ne, pane. Slouží od doby, kdy byla dobyta Ezzarie. Prošel rituály hned první den, to vám
povídám. Cech chce mít u Ezzarijců jistotu. Nezůstal v něm ani kousek černokněžnictví."
To tedy nezůstal. Ani stopa. Ale stále ještě jsem dýchal. V mých žilách stále kolovala krev.
To bylo ale tak všechno, co mi zůstalo.
Následovalo další bezohledné šťouchání a prohmatávání. "Bylo by vhodné mít domácího
otroka, který má alespoň stopu inteligence - i když jen barbarské."
Otrokář na mě varovně pohlédl. Otrok se ale rychle naučí poznat míru hrdosti, za kterou je
ochoten trpět. Jak míjela léta mého zotročení, má hrdost se bouřila méně a méně. Byl jsem
otrokem šestnáct let, téměř polovinu života. Pouhá slova už mě nedokázala ponížit a
rozhněvat.
"Ale co je tohle?" Zatnul jsem zuby, abych nenadskočil, když se bičík dotknul jizev na mých
zádech. "Říkal jsi mi, že se choval slušně. Proč byl zmrskán, když je tak dokonalý? A proč se
ho chtěl původní majitel zbavit?"
"Vaše Výsosti, mám dokumenty, ve kterých baron Harkhesian místopřísežně prohlašuje, že se
jedná o pracovitého a poslušného otroka se všemi dovednostmi, které jsem už vyjmenoval.
Zbavuje se ho jen proto, aby zmírnil finanční potíže, které ho postihly. Ty jizvy jsou jen
nedorozuměním a neměly by otroka znehodnocovat. Nerozumím tomu příliš, ale vidíte, že
dopis má baronovu pečeť."
Samozřejmě že tomu obchodník s otroky nemohl rozumět. Starý válečník, baron Harkhesian,
u kterého jsem poslední dva roky sloužil, umíral. Nechtěl, abych se stal součástí dědictví pro
jedinou baronovu dceru - ženu, která se vyžívala v nelidském zacházení s těmi, které
nemohla přinutit, aby ji milovali - a rozhodl se mě raději prodat. Rozhodování o tom, koho
budu mít rád, byla jedna z posledních svobodných voleb, které mi ještě zůstaly. Nepochybuji
ale, že jednou přijdu o ni, je to jenom otázka času.
"Dvacet zenárů. Nechej ho dopravit k palácovému správci otroků."
Otrokář se tvářil vyděšeně. "Ale Vaše Výsosti, má cenu alespoň šedesáti!"
Princ na obchodníka upřel nebezpečný pohled, který by u citlivějšího člověka vyvolal
mrazení v zádech a kradmé pohledy, zda v nich nemá zabodnutou dýku. "Snížil jsem cenu
o padesát zenárů, protože je poškozený. Kvůli jizvám na zádech jej budu muset dobře oblékat.
Dávám ti ale příplatek deset zenárů, protože umí číst a psát. Nepřipadá ti to snad jako
spravedlivá nabídka?"
Obchodník s otroky si uvědomil porážku a nebezpečí jakéhokoliv odporu a vrhl se na
zem. "Samozřejmě, Výsosti. Vaše rozhodnutí je moudré a spravedlivé jako vždy. Dvacet
zenárů." Měl jsem dojem, že otrokář bude mít pro toho dobráka, který princi prozradil, že na
trhu se nabízí vzdělaný otrok, velice, ale opravdu velice nepříjemné překvapení.
Prince doprovázeli dva mladí muži. Byli to hejskové nevkusně oblečení do hedvábí a atlasu.
Měli opasky posázené zlatem a oba na něm měli zavěšený meč a dýku. Zbraně byly tak
umělecky zdobené a pokryté drahokamy, že byly pro skutečný boj naprosto nepoužitelné. Ze
změkčilého vzhledu páru a jejich chování jsem usoudil, že by jim stejně byly k ničemu.
Očividně by s nimi ani neuměli zacházet. Princ byl štíhlý a měl dlouhé ruce a nohy. Na sobě
měl košili bez rukávů ušitou z bílého hedvábí, šedivé kožené kalhoty a vysoké boty. Přes
ramena mu visel bílý kožešinový plášť, který mohl pocházet jenom z makharského medvěda.
Byla to nejvzácnější a nejdražší kožešina, jaká se dala získat. Zrzavé vlasy měl spletené do
jediného copu po pravé straně hlavy. Byl to typický účes válečníků Derzhi. Na sobě měl jen
několik ozdob: na paži kroužek z tepaného zlata a zlatý kruh v uchu s diamantem. Drahokam
měl jistě vyšší cenu než všechny cetky, které na sobě měli princovi společníci.
Aleksander uchopil jednoho ze společníků za paži. "Zaplať za toho muže, Vanye. Vlastně bys
toho otroka mohl rovnou odvést do paláce. Kromě těch jizev vypadá mnohem použitelněji
než ty. Nemyslíš, že se bude v mých komnatách pěkně vyjímat?"

Konečné hodnocení: 83%

Příští recenze: Odhalení - Carol Berg
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama