Temný vrah - kapitola třetí

28. února 2011 v 17:09 | napsal: Ettelëa Dragons
Seja
Bezcílně se potuloval liduprázdnými ulicemi vesnice, měl neskutečný vztek. Měl vztek na velitele, protože ho vůbec neuznává, měl ještě větší vztek na Rauca, za to, jak dokázal být lhostejný ke všemu a ke všem okolo. Ale největší vztek měl na sebe, za to, jaký je zbabělec. Nenáviděl celý svět, proto, jak se k němu choval.
Seja nikdy neoplýval přílišnou moudrostí, či silou. Byl nepříliš vysoký zrzek s úzkými rty a malými očky. Nebyl vyloženě ošklivý, ale zkrátka na lidi působil dosti nesympaticky. Nikdo ho nikdy neuznával, neměl rodinu, ani přátele, rodiče mu zemřeli, když mu byly tři a od té doby se protlouká životem, jak to jen jde. Často se cítil velmi osamělý. Každý člověk potřebuje mít blízkou osobu, která ho podrží a dá mu lásku. On nikoho takového neměl, a proto nenáviděl. Ale nejvíce ze všeho nenáviděl Rauca, který se mu v tom, že neměl žádné blízké, podobal, ale na rozdíl od něj se s tím dobře vyrovnával. Nebo to tak alespoň vypadalo. Vždyť ten elf byl neustále tak chladný a lhostejný, jako by nic necítil, jako by mu bylo všechno jedno. Vždycky ignoroval jakékoli posměšky, narážky a nadávky. Vždy si hleděl jen své práce, kterou vždy, bez mrknutí oka precizně splnil. A to bylo to, co mu Seja záviděl. Zrzek nebyl dobrým vrahem, neměl na to žaludek, nedokázal své city a emoce tak ovládat. Nebyl úplně bezcitný a zabít mu činilo potíže. Raději se proto živil zlodějinou, ale ta na rozdíl od zabíjení tolik nevynášela.
Opřel se o polorozpadlou zeď a ruce založil na prsa. Chvíli hleděl na šedavé nebe, pak se jeho pohled stočil k zemi, pokryté odpadky, mezi nimiž se právě proplétala rezavá myš. Ledabyle zvedl nohu a nechal jí dopadnout na to malé tělíčko. Myška nestačila ani vypísknout. Seja si odplivl na zem a ušklíbl se. Kolem to páchlo močí a kouřem z komínů.
"Hej, zrzku!" ozvalo se za ním
Zvědavě otočil hlavu za hlasem a spatřil jakousi osobu zahalenou celou do černého. Posel.
"Velitel ti přikazuje se okamžitě vrátit zpět do Úkrytu. Má pro tebe nějaký nový úkol." S tím se ten černý otočil na patě a odkráčel. Seja neváhal ani okamžik. Vidina nového výdělku ho neskutečně lákala.
Spěchal rychle k Úkrytu svého cechu okolo nepřívětivých obydlí se zatlučenými okny. Odněkud z postranní uličky se ozýval halas, hlasité nadávky a sprosté klení. Zvuky rvačky. Sejova zvědavost mu přikazovala podívat se, ale za takovýchto okolností musela stranou. Kdyby se nemusel vrátit do Úkrytu, jistě by se rád k bitce i přidal, ale teď neměl čas. Spěchal.
Zanedlouho dorazil do Úkrytu. Na první pohled se zdál být dům prázdný, ale nebyl. Z kouta se vynořil vysoký muž. Byl to Velitel. Přísně na něj shlížel zpod huňatého obočí.
"Vida, tak jsi tady Zrzku."
Seja sklonil hlavu, ale neubránil se úšklebku. Nesnášel, když ho někdo nazýval Zrzkem. Překonal to ale a uctivě, tak jak se na muže jeho postavení slušelo, řekl. "Veliteli. Čekám na vaše rozkazy."
Zaslechl ještě nějaké další kroky a tak zvedl hlavu. Nebyli v místnosti sami, byla tam ještě další osoba. Vysoká s černými vlasy - Rauco. Sejův pohled se změnil v nenávistný pohled zmije.
"Rauco, Sejo, nechal jsem si vás sem zavolat oba, protože jsem s vámi nespokojen." Jeho hlas byl mocný, jako hlas nějakého krále, Velitel byl velký muž a o jeho slovech nesměl nikdo pochybovat.
Otočil se na Seju. "Tvé dnešní chování se mi hochu nelíbilo. Z toho, co jsem slyšel Rauca často provokuješ, není to poprvé, co jsem tě u něčeho podobného chytil. Dosud jsi unikal trestu, ale poslední dobou v cechu upadá morálka. Takže jsem se rozhodl tě potrestat."
Seja nevěřil svým uším, měl přece dostat nějaký nový úkol a ne trest! "Pane! Omlouvám se!" Padl před ním na kolena, z celého srdce si však přál hledět Veliteli vzdorně do očí, tak jako to právě teď dělal Rauco.
"Sejo! Tvým trestem bude úkol. Vydáš se na cestu s Raucem a pomůžeš mu splnit jeho nový úkol. Budeš mu vždy k ruce a budeš pro něj dělat vše, jako jeho otrok. Nedostaneš za to peníze, jen pokud se sám Rauco rozhodne ti něco dát. Jakmile uděláš něco, čím Rauca rozzlobíš, zemřeš jeho rukou nebo mou až se vrátíš. Je ti to jasné?"
Seja mlčel, zato elf se ozval. "Veliteli, to nebude nutné, zvládnu to sám. Nepotřebuji s sebou tohohle." ukázal na Seju, klečícího u Velitelových nohou. "Bude akorát přítěží."
"Mlč!" okřikl jej Velitel. " Tvého odmlouvání už mám také dost! jednou vám velím a vy mě budete poslouchat! Nezapomínej, že jen díky mě si ještě naživu. Tak mlč a dělej, co ti řeknu."
Rauco měl sto chutí vmést mu do obličeje nějakou nadávku, ale ovládl se, tak jako se ovládal téměř vždy. Velitel opět pohlédl na Seju. "Rozumíš, co je tvým úkolem a trestem a přijímáš jej?"
Seja pomalu vstal, ale pohled nechal sklopený. Když promluvil, hlas se mu třásl zlostí a strachem. "Rozumím Veliteli a přijímám."
Muž přikývl a otočil se na temného elfa. " A teď k tomu, co je tvým novým úkolem…"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 •MiNiLaDý°PaťUšQá• •MiNiLaDý°PaťUšQá• | Web | 28. února 2011 v 17:13 | Reagovat

wooow, tak tento príbeh bude určite desný :-)

2 Mimmy Dolly Mimmy Dolly | Web | 28. února 2011 v 17:15 | Reagovat

Pěkný blog

3 *NickynQa* *NickynQa* | Web | 28. února 2011 v 17:16 | Reagovat

peckaa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama