Temný vrah, prolog a první kapitola

25. února 2011 v 16:44 | napsala: Ettëlea Dragons
Prolog

Stmívalo se. Rudé světlo slunce se pomalu vytrácelo a svět zaplavovala temnota. Když
vymizely i poslední zbytky denního světla tajemný jezdec, jenž ještě před chvílí stál na okraji vysoké
skály a shlížel dolů, do údolí, pomalu otočil svého koně a zamířil k lesu, kde se ponořil do černých
stínů noci. Na nebi dnes nezářily hvězdy, ba ani měsíc neprozařoval temnotu. A jezdec jel tiše, dlouhý
plášť povlával okolo koňských boků, kápi staženou hluboko do obličeje. Bylo na něm něco děsivého.
Ve způsobu, jakým seděl v sedle, jakým se rozhlížel kolem bylo něco zlověstného…
Hluboko v lese přitáhl koni otěže a seskočil. Vraný hřebec hlasitě zaržál do noci a jezdec
stanul na břehu říčky. Ruku zanořil do hlubin svého pláště, kamsi k pasu a tasil dlouhý meč. optarně,
tak, aby nezanechal jedinou stopu se sklonil k vodě, do níž zbraň ponořil. Skrz těžká mračna vykoukl
měsíc a na krátkou chvíli ozářil svým stříbřitým světlem hladinu říčky a odhalil tak tmavé svrny, které
po ní pluly. Nápadně připomínaly rudou krev, krev, jíž byl ještě před chvílí pokryt jezdcův meč. Meč
Krvavého vraha.

Kapitola 1. - Rauco

Ráno na tržišti bylo rušné, ostatně jako obvykle. Lidé pobíhali od stánku ke stánku, odevšad
se ozývaly výkřiky trhovců, smích dětí a bučení dobytka. Všude kolem vládl zmatek. Tržištěm v tu
dobu procházel také jeden muž. Na tom by nebylo nic neobvyklého, kdyby se onen muž tak nelišil od
zbytku obyvatel nevelké vesničky. Byl oděn do dlouhého, tmavého cestovního pláště, s kápí přes
hlavu a s vysokými, zablácenými boty na nohou. Byl vysoký, atletické postavy, na rozdíl od místních.
Rozhodným krokem mířil přes tržiště, netečný k okolnímu ruchu, pohled upřen k zemi. V tom mu do
cesty znenadání vběhl malý, rozesmátý klučina a vrazil do něj. Muži vylétlo z úst několik nevybraných
nadávek a rozzlobeně odstrčil chlapce stranou tak prudce, až nebohé dítě upadlo a rozplakalo se. V tu
chvíli se z davu vynořila žena, obyčejná vesničanka, očividně chlapcova matka. Rychle začala dítě
utěšovat a ostře pohlédla na muže a s úmyslem mu pořádně vynadat. Jakmile ale uviděla jeho temné
oči, svítící zpod kápě, odvrátila zrak, popadla chlapce a rychle zmizela. V těch očích byla nekonečná
zloba a také…smrt.
Po chvíli muž zmizel v temnotě jedné z postranních uliček a zastavil před staře vypadajícím
domem s vybitými okny. Třikrát zabušil na prohnilé dveře a nic. Zabušil znovu a po chvíli se dveře
pootevřely tak, že vznikla úzká škvírka zevnitř se ozval nepříjemný hlas. "Heslo?"
"Krvavý vrah." odpověděl ledabyle. Dveře se otevřely dokořán a on vstoupil dovnitř.
"Ani heslo si nejsi schopný zapamatovat Rauco!" ozval se jízlivý, výsměšný hlas. Patřil nehezkému,
zrzavému mladíkovi s hadím pohledem. Rauco - tak se jmenoval onen neznámý muž v černém, se na
něj ani nepodíval.
"Nech mě na pokoji," řekl jen.
"ale, ale, pán je ňáký mrzutý, ne?" šklebil se ten slizký. " Nepovedlo se ti snad split zadaný úkol? Ani
bych se nedivil…"
"Jestli mi okamžitě nedáš pokoj, budeš toho litovat, hade." zasyčel Rauco. Zrzek k němu přišel, položil
mu ruku na rameno a ušklíbl se. "A co mi uděláš?"
To už Rauco nevydržel. Prudce se otočil a silně mladíka udeřil do obličeje. Ten bezradně zavrávoral a
upadl. Dřív, než se vyškrábal na nohy se nad ním už Rauco tyčil s vytaseným mečem. Jeho čepel mířila
přímo na jeho hruď.
"Le feuya nin." řekl Rauco tichým, hrozivým hlasem. Pak se otočil k odchodu a meč opět zasunul

do pochvy. Mezi tím se zrzek vyškrábal na nohy a vztekle na něj zavrčel. "Táhni k čertu s tou svou
elfštinou ty špíno!" Rauco na něj ostře pohlédl a už už se chystal něco zavrčet na oplátku, tu ale do
místnosti vstoupil vysoký, urostlý muž se zjizveným obličejem.
"Co se tu děje?" Jeho hlas byl chladný a plný autority. "Sejo, zmiz mi z očí." nařídil zrzkovi. Ten se
počal úlisně klanět a urychleně couval ke dveřím. Zjizvený muž počkal, dokud Seja nezmizl a pak
pohlédl na temného mladíka. "Co se stalo?" otázal se bez nejmenší špetky zájmu. Rauco je zakroutil
hlavou, obešel muže a vydal se pryč.
"Počkej!"
Rauco zůstal stát a nehybně vyčkával.
"Splnil si svůj úkol?"
"Ano, pane." Slovo pane mladík úmyslně zdůraznil, čímž dal najevo, že ho jako autoritu neuznává.
"Nechceš vědět nic o tom člověku?" otázal se.
Rauco k němu přistoupil a pohlédl mu zpříma do očí. "Ne, svůj úkol jsem splnil. Nechci o tom muži
vědět nic, je mrtvý a to jediné mě zajímá."
Muž mu pohled oplácel. " Jako vždy dokonale chladný a precizní, na rozdíl od toho tupce Seji.
Jsi profesionál, ale také dost drzý. Měl by sis uvědomit, s kým vlastně mluvíš a projevit alespoň
trochu úcty svému veliteli. Jsem to přece já, kdo ti platí." Nato muž vykročil k vchodovým dveřím.
Když procházel okolo rozvrzaného stolu, jediného kusu nábytku v místnosti, hodil na něj váček
s penězi. "Výplata." řekl prostě a odešel.
Rauco v místnosti osaměl. Ne že by mu to vadilo. Přistoupil ke stolku a zvedl váček s penězi,
potěžkal jej a spokojeně přikývnul. Přešel místností do tmavého kouta, kde se sklonil a odhrnul
stranou těžký koberec, plný prachu, který zakrýval tajné, padací dveře v podlaze. Otevřel je a
sestoupil dolů, kde se nacházela místnost, co se nábytku týče vybavená mnohem lépe, než ta nahoře.
Byla plná postelí a u každé postele stála těžká, dřevěná truhlice. Uprostřed místnosti se nacházel
nevelký, kulatý stolek. Byla to noclehárna a právě teď zela prázdnotou, což bylo v tuto denní dobu
dosti neobvyklé, protože její obyvatelé povětšinou pracovali v noci a ráno se sem vraceli.Rauco se tím
ale příliš nezabýval. Shodil ze sebe dlouhý plášť s kápí, meč v pochvě pohodil na stolek a svalil se na
svou postel.
Nyní mu konečně bylo vidět do tváře, která byla nezvykle pohledná. Tmavé oči, planoucí
temným ohněm se nacházelo pod tmavým, hustým obočím. Pleť měl bledou a silně kontrastovala
s jeho černými, střapatými vlasy, lemujícími obličej. Jeho postava byla vskutku atletická a silná, jako
tělo šelmy. Opravdu byl na nezvykle krásný. On ale nebyl člověk. Vleže si rukou prohrábl vlasy a
odkryl tak párek zašpičatělých elfích uší. Poté skopnul z nohou boty na zem a zavřel oči.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama