In Progress, díl 4.

19. dubna 2012 v 21:16 | autor: Benda z Monia |  Dlouhé povídky
"Děda prý potřebuje pomoc dole v dílně," řekla žena vycházející z kuchyně s útěrkou a talířem v rukou. Byla vysoká, vlasy měla zrzavé a usmívala se na svého syna. Byla oděna v pohodlných tmavých kalhotách a ve velkém jemném triku, již pomalu ztrácejícím svou bělost.
"Hned, nebo to počká ?" zazněla Kirkova otázka, když se na matku otočil.
"Nevím, ale neuděláte špatně, když se ho půjdete hned zeptat. Hm ?" vybídla ho paní domu a on se s kýváním hlavy na souhlas odebral za bratrem, aby mu zprávu vyřídil. Když silák vešel do pokoje, myslitel se trochu polekaně otočil ke dveřím. Dělal zrovna inventuru šroubků a matek. Seznam s množstvím, čistotou a správným rozdělením do krabiček podle velikosti byl teprve poloprázdný.
"Kdes byl ?" otázal se Leonard, když se zase obrátil k polici.
"U táty. Můžeme si půjčit ten klíč, cos o něm tak básnil. Zase jsem ale zapomněl, jak se jmenuje," zamyšleně pronesl Kirk. Podrbal se na bradě a ještě, než mu bratr odpověděl, řekl: "A máme jít helpnout dědovi."
"Zaprvé," usmál se Leonard. "Super, můžeme dodělat ty detaily na tom sběrači. Zadruhé, co se dá dělat ?"
Dvojčata na sebe kývla, odešla z pokoje a v předsíni si obula pracovní boty s bezpečnostní výztuží nad prsty. Zavázala si tkaničky, rozloučili se s paní Wishfallovou a v mžiku už byly na schodech slyšet jejich rychlé kroky. Chlapci seběhli na úroveň chodby do obchodu, ale pokračovali po černých točitých schodech dolů do sklepa, až před nimi stály dveře z masivního tmavého dřeva. Protože už sem nedosáhlo světlo z oken v chodbě, musela zde být žárovka. Nezářila už tak silně jako dřív. Vytvářela zde velmi tajemnou až strašidelnou atmosféru. Leonard už podle zvyku nahmatal někde ve stínech u dveří zvonek a krátce jej zmáčkl.

Po chvíli se dveře otevřely a za nimi stál jejich prarodič s milým úsměvem. Jeho nemnohé vlasy měly šedou barvu, neboť je už znatelně polechtal čas. Monterky trochu umazané od oleje na levém boku ho usvědčily ze záliby v technice. Pozval své vnuky dovnitř posunkem ruky a zavřel za nimi dveře. Útulný malý byt propojený s dílnou plnou nářadí, součástek, plánů a přístrojů navštěvovali bratři vždy s radostí. Děda je toho naučil už hodně a i přes fakt, že nemá moc co víc jim předat, chovali jej ve velké úctě a měli k němu respekt jako k učiteli.
"Tak s čím ti pomůžeme dneska, dědečku ?" zeptal se Leonard, prohlížeje si místnost. Hledal bystrýma očima odpověď sám, ale nestihl najít žádnou hromadu harampádí, ze které se mohla během dnešní brigády stát užitečná pomůcka.
"No. Asi mi dneska budete jenom nosit, o co vás poprosím. Nebo si snad troufnete opravit tenhle motor ?" zeptal se se zdvyženým obočím a ukázal za sebe do dílny, kde stálo něco velkého. Kluci nevěděli, co to vlastně je, protože přes to bylo přehozeno velké hrubé plátno. Teď se jim ale záhada objasnila.
"Víš v čem je závada, nebo musíme zjistit ještě i to ?" okamžitě se zajiskřením v očích pokračoval v rozhovoru Leonard. Kirk si zatím protahoval záda. Poznal z hlasu svého tmavovlasého kolegy, že ať už bude úkol jakkoli obtížný, oni se do něho pustí.
"Vím o jedné děravé trubce. Ale kdo ví, jestli poruch není víc ?" odpověděl další otázkou starý Wishfall. Mrkl na protahujícího se Kirka a zazubil se. "Za chvilku to budete vědět vy, rozumím. Rukavice a všechno ostatní máte na poličce. Jestli to nepůjde, za půl hodiny vám pomůžu."
Leonard ze sebe vyhrkl sotva slabiku a hned ztichnul, protože se za ním ozval mnohem hlasitěji Kirk: "Tak to si udělej čaj, přečti si noviny, třeba si i vylušti křížovku. Tohle zvládneme sami."
"Ale nedělejte moc rambajs!" zaznělo z úst muže odcházejícího do kuchyňky. Chvíli bylo ticho a bratři se ani nehli. Vyměnili si zmatené pohledy a pak se děda ozval ještě jednou. "Tak na co čekáte ?"
"Už jdeme. Viď, Lenny ?" vyzval zrzek sourozence a vykročil směrem k zahalenému technickému dílu.....
Benda z Monia
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama