In Progress, díl 5.

26. dubna 2012 v 15:00 | autor: Benda z Monia |  Dlouhé povídky
Bratři přišli k hrubé plachtě a strhli ji společně dolů. Zkušeným okem každý z nich zhodnotil motor, který se před nimi leskl na pracovním podstavci, a otočili se ke tmavému stolu s ochranným vybavením. Lenny kompletoval dva páry stejně velkých pracovních rukavic, zatímco Kirk hledal opasky s poutky na nářadí. Když se oba vybavili těmito potřebami, Leonard si ještě vzal ochranné brýle, jejichž skla byla tlustá a nastavitelná, aby fungovala jako lupa. Také měly na straně malou žárovku pro potřebné posvícení si. Starší z bratrů si odkašlal.
"Omrkneš to, já to pak opravím. Souhlas ?" nabídl. Jeho mladší kolega beze slov kývnul hlavou na srozumněnou. Přešel k dílu a ještě s pomocí bratra narovnal drsné plátno vedle podstavce, aby na něj pak mohl později odkládat vše, co sundá ze zatím jednotného chuchvalce kovu. Pak si prokřupl prsty, lehl si opatrně na desku vybavenou čtyřmi kolečky a zasunul se jedním krátkým odrazem pod motor.
Chvíli si všechny části složitého stroje prohlížel a s povzdechnutím po chvíli poprosil: "Podej mi plochej šroubovák. Tak čtyřku."

Zrzek neotálel a okamžitě začal vybírat požadovaný vercajk. Měli svůj vlastní způsob měření velikostí nářadí, kterému nerozumněl ani jejich děd. Kirk vzal správný šroubovák a jedním skokem byl u bratra a podal mu, co chtěl. Leonard bez díků šroubovák vzal a jal se opatrně odmontovávat překážející ventil. Věděl, že se může dost snadno stát, že se zapomene a 'omylem' rozloží celý motor. Ale moc dobře taky věděl, že bez obtíží s Kirkem celý motor zase poskládají zpět.
Práce šla rychle a Kirk toho nemusel moc dělat. Přinesl Lennymu dva drobné křížové šroubováky, jeden klíč s nastavitelnou velikostí a blok s propiskou na záznamy o porouchaných součástkách. Párkárt na požádání odnesl větší díly, které nemohl Leonard nechat ležet vedle sebe. Po necelé čtvrthodině rozebral polovinu motoru a s nářadím na pásku se opět vysunul ven.
Vstal, protáhl se, zkontroloval si poznámky a ohlásil Kirkovi své objevy. "Dvě děravé trubky," vypovídal a doširoka se usmíval. "Okousané těsnění u ventilu a jeden nedržící píst. Docela by mě zajímalo, co s tím ten majitel dělal. Takovýhle poškození nevznikne normálním používáním."
"No co ?" odvětil Kirk s pokrčenými rameny. "Nepamatuješ si přece, co nám vtloukával do hlavy děda ? Nezjišťujeme jak se to rozbilo, ale jak to opravit."
Leonard s pokýváním hlavy přitakal. Podal Kirkovi poznámkový blok a nářadí z opasku vyskládal na malý, omlácený pracovní stolek se slovy: "Tak se teda předveď."
Kirk se zhluboka nadechl a s nervózním pohledem se podíval na bratra. "Když mi to nepůjde, tak mi, prosím tě..," začal potichu větu, pak se usmál od ucha k uchu a hlasitě dokončil: "Nepomáhej."
Černovlasý technik stěží udržel vážnou tvář a příkývl, podávaje bratrovi ochranné brýle. Kirk je vzal a nasadil si je, ještě než došel k plachtě pokryté součátkami z motoru. Klekl si k první trubce a se zaujetím si ji začal prohlížet.
Nastavil si sklíčka jako lupu, aby si lépe přiblížil, a zmáčkl tlačítko pro zapnutí žárovičky na boku. Pár vteřin ze všech stran zkoumal díru na duté kovové tyči, pak lampičku zhasl a otočil se na Leonarda, který si zatím pohodlně sedl na pracovní stůl. "Budu potřebovat pájku. Nachystej mi ji, prosím tě," řekl mu a přešel k dalšímu vadnému dílu.
Přesně v momentě, kdy si doprohlížel čtvrté poškození, k němu přišel jeho mladší bratr s krabicí malých kovových záplat a o něco větší bednou s nápisem "Pájecí potřeby". Kirk vytáhl z velké krabice přilbu, kterou si nasadil místo brýlí a poté i samostatnou pájku. Odnesl si trubku ke stolu, zasadil ji do svěráku a pustil se do díla. Nejdříve si přeměřil rozměry díry, poté vybral vhodnou záplatu a nakonec, jako švadlena díru na oblečení, "zašil" poničenou trubku. S druhou trubicí se proces opakovat.
Když na řadu přišel zničený spoj u vývodu ventilu, rozhodl se pouze obrousit okraj jemnou ruční zabrušovačkou - a tím ho zarovnat - a později do motoru dát delší a širší nástavec v místě, kde se spojuje s dalšími komponenty.
Nakonec řádně utáhl všechny šrouby u pístu a pro jistotu vyměnil většinu těsnění, se kterými se onen píst v motoru kamarádil. Když vše dokončil, hvízdl na Leonarda a společně smontovali motor, kousek po kousku, zpět. Zkontrolovali, jak dobře odvedli svou práci, uklidili nářadí i ochranné potřeby a přišli se pochlubit jejich mistrovi. Ten uznale pokýval hlavou a poslal je s vřelými díky se naobědvat domů, že je tam určitě už očekává jejich matka.
Bratři vyběhli po schodech nahoru až ke dveřím jejich bytu. Otevřeli si, s úlevným úsměvem si sundali těžké bezpečnostní boty a pak se po chladivé podlaze přenesli do jejich pokoje. Když procházeli kolem kuchyně, ucítili vůni připravovaného jídla. Byla doprovázena zpěvem jejich matky, která se nedokázala zastavit, a vždy si při vaření zpívala.
Určitě jim ještě na dnes naloží ještě hodně práce, ale zítra budou moci dokončit, co už dlouho plánovali a konstruovali...


Na viděnou!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama