In Progress, díl 6.

3. května 2012 v 15:00 | autor: Benda z Monia |  Dlouhé povídky
Dalšího dne už časně zrána pracovali Kirk a Leonard na svém projektu. Včerejšího večera si od svého otce vypůjčili speciální malý klíč, který byl pro výrobu drobných součástí stroje velmi důležitý. Kolem deváté hodiny někdo zaklepal na dveře.
"Dále!" pozval hosta Kirk, který už dokončoval poslední úpravy a utahoval šroubky, které držely kryty na svých místech. Do pokoje vešel usměvavý pan Wishfall. Pohlédl na jejich výtvor, ukázal na něj a zeptal se: "Tak tohle je ten váš 'projekt' ?"
"No. Vlastně ano, je," odpověděl nejistě Leonard. Byl hrdý na to, jakou práci odvedli, a proto se také trochu bál kritiky.
"Vypadá to zajímavě. Jak to funguje ?" s nenuceným úsměvem se dále ptal jejich tatík. Strojek vypadal jako destička o šířce asi tři palce a délce přibližně pět palců. Na ní byla posazena malá krabička, ze které visely dvě provázková očka a trčely z ní tři kovové tyčinky, na konci ohlé jako pařátek, jak napadlo pana Wishfalla.
Bratři si vyměnili pohledy. Oba věděli, že ačkoli se ptá nenápadně, jako by ho to ani moc nezajímalo, prahne po tom to vědět. Leonard usoudil, že ho i Kirk považuje za lepšího řečníka a proto otce dále nenapínal a začal vysvětlovat.

"Jde o tohle: Vyrobili jsme tuhle pomocnou ruku, nebude se to tak jmenovat, ale prozatím je to pomocná ruka, abysme mohli rychleji a lépe pracovat v dílně. Nasadíš si to jako náramek a utáhneš si tyhle dva řemínky," říkal a přitom už si sám 'ruku' nasazoval. "Jak vidíš, do těchto provázkových ok, co tu visí u prstů, provlečeš prostředníček a prsteníček. Každé z nich vede šňůru sem, do téhle krabičky," pravil, když ukázal na malou bedničku umístěnou na vrchu pomocného náramku. "Tam je spousta malých kladek, které upravují směr a táh toho lanka. Podle toho, za které oko jsi zatáhl, se něco stane. Když zatáhneš za to na prostředníčku, tyhle ručičky se uvolní a můžeš tak něco chytit. Funguje to jako sběrač. Často někam nedosáhneš prstama, protože ti tam zavazí ostatní prsty. Tohle je tenčí a nic kolem toho není, takže když ti někde uvízne šroubek, už to nebude takový problém vyndat."
Pan Wishfall pokyvoval hlavou, ale pak svraštil obočí. "Jak ho pak z toho pařátu dostanu ? To to pak musím povolit a vzít druhou rukou ?"
Leonard se doširoka usmál a nadšeně odpověděl: "Jsem rád, že se ptáš! Od toho tady totiž je to druhé oko. Zatažením za něj se ten šběrač takhle posune do strany a to, cos držel, se ti ocitne nad rukou, jako by to byla mince, cos vystřelil palcem nahoru. Potom zase zatáhneš za prostředníček a uvolníš to. Tím, že přitom musíš mít oba prsty přitažené máš už automaticky takovou malou kapsu, do které to můžeš chytit."
Když to vše názorně ukázal na jedné matici, kterou vzal ze země, pan Wishfall stál ohromený. Zařízení, které jeho synové vymysleli bylo vynikající, poměrně jednoduché a opravdu užitečné. Chvíli o tom přemýšlel a pak chtěl položit další otázku. Už když otevřel pusu, Kirk uhádl, na co se chce zeptat, protože tu věc Lenny nezmínil a Kirk sám ji vymyslel. Odpověděl mu ještě než zaslechl otázku. "Když nechceš, abys tím sběračem máchal při každém pohnutí prsty, stačí zamáčknout tuhle pojistku. Úplně se tím umrtví pohyb těch provázků. Pak ji zamáčkneš na druhé straně, tím ji posuneš zase do pracovní polohy a můžeš vesele sbírat dál."
A bylo ticho. Po chvíli ho prořízlo tleskání. Chlapci pohlédli na svého otce a ten jim se slzami v očích tleskal. Rozpřáhl paže a oba je objal. Bratři chvíli zaraženě stáli, pak se ale usmáli a objetí se podvolili.
"Gratuluju," blahopřál jim přerývaně. "Konečně jste mě přesvědčili, že už nejste malí kluci. Prostě už jste vyrostli."
Dvojčata se usmívala, ale slzy také neudržela. Když se otec narovnal a pustil je, bratři kývli. "Díky," jednoduše odpověděli. Na víc se v tu chvíli ani nezmohli. Pak otec odešel a oni si utřeli slzy z tváří. Pár minut beze slov uklízeli zbylé součástky a nářadí, pak se Kirk trochu polekaně zarazil.
"Jak jsem ti povídal o těch námořnících ze včera. Říkali odpoledne, že jo ?" zeptal se.
"Nevím, co říkali oni. Já tam nebyl. Ale tys řekl odpoledne, jo," odpověděl mu Leonard. "Proč ?"
Kirk se zazubil. "Hádej třikrát!"
Jeho bratr svěsil hlavu a zasmál se. Jak mi to mohlo nedojít, pomyslel si.....


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama