In Progress, díl 9.

24. května 2012 v 15:50 | autor: Benda z Monia |  Dlouhé povídky
Shromáždění v přístavu se pomalu rozcházelo a ulice poblíž se plnily lidmi. Kirk se rychlými skoky proplétal davem a mířil si to přímo domů. Lidi se pomalu ploužili a jak jě předbíhal, postupně jich kolem něj bylo méně a méně. Nebe se začalo stahovat a nad střechami domů plulo čím dál tím více tmavých mraků. Všichni očekávali po takovém horku příchod silného deště.
Kirk vletěl do dveří železářství, kde si tři zákazníci prohlíželi vitrínu s vrtáky a stále se dívali na malý lístek, který žmoulal jeden z nich v ruce. Pan Wishfall se na něj překvapeně podíval, ale než stihl cokoli říct, jeho syn vyhrkl: "Kdybys měl rozmontovávat trubky u kotle, vzal by sis nářadí z třetího setu ?"
"Nevím sice, jaký kotel máš na mysli, ale asi by to sedělo," usmál se na zrzka. "Proč ?"
"To ti řeknu potom!" řekl Kirk a nechal větu viset za sebou ve vzduchu. Než to totiž dořekl, probíhal už závěsem pryč. Zákazníci se otočili, aby se podívali, co se to stalo, ale ani prodavač neznal odpověď na jejich nevyřčenou otázku, tak jen pokrčili rameny a opět studovali nářadí.


"Můžu se na pár věcí zeptat ?" podíval se Lenny na Claudii. "Je to jen pár nejasností."
"J-jasně. Určitě," odvětila dívka. Nejistě kývla, ale doplnila to poté milým úsměvem.
Leonard přišel blíž k trubkám a začal si je prohlížet. "Zaprvé, proč si myslíš, že my to dokážeme opravit ? Kdybychom to jen rozvrtali a nic nenašli, nebo to nemohli dát zase dohromady, měli byste solidní trable," řekl, ale už se na ni neotáčel.
"Kdybyste s tím nedokázali pohnout, tak byste to věděli a nehlásili se o tu práci. Ale vy jste přišli až sem a dokonce teď Kirk běží pro nářadí."
Chlapcovy prsty zaklepaly na jednu trubku a on pokýval hlavou. "Dobře. Zadruhé, proč jsi předstírala před tím svým dědou takový nezájem ?"
"Copak to neznáš ? Všichni ostatní na lodi jsou dospělí a když by mě viděli, jak se bavím s nějakým klukem, tak by mi aspoň týden nedali pokoj. Pořád by to bylo samé 'Líbil se ti ?' a 'Claudie je zamilovaná'. A to je prostě otrava. Tobě to nepřijde trapné ?" položila otázku slečna.
"Je to hrůza. Ale přijde jim to strašně vtipný. Každopádně, měl bych ještě další otázku: Čím to, že máš přístup do kotelny, která je tak důležitá, a dokonce sem vedeš cizince, kteří by to tu mohli úplně zničit ? Nebo třeba tebe zranit," přenechal Leonard opět slovo Claudii.
"Tak o tom ničení a opravování jsem už mluvila předtím. Přístup sem mám, protože jsem dcera kapitána. A kdybyste mi chtěli nějak ublížit, tak bych ječela, a to by bylo slyšet po celé lodi a to by probudilo členy posádky. A věř mi, námořníci jsou svalnatí kluci," odpověděla mu a začala se smát.
"Dcera kapitána! No jasně! Teď už mi to všechno dává smysl," řekl Lenny a pleskl se dlaní do čela.
"A... Co vy tak děláte ? Já, protože při plavbě se toho nedá moc dělat, čtu knížky, píšu básně a občas i krátké povídky," začala se na úplně nové téma ptát Claudie.
"My vynalézáme, opravujeme, konstruujeme a plánujeme. Celá naše rodina jsou technici a my nejsme výjimkou," pronesl hrdě mladší z bratrů, který se opět jal prozkoumávání potrubí.
"Moc si nedovedu představit tu babičku, jak se vrtá v nějakém starém dvoutakťáku," rozesmálo se děvče.
Leonard se zarazil a pohlédl s vykulenýma očima na osůbku, která se opírala o trubky na protější straně. "Ty... Ty poznáš dvoutaktový motor ?" zmateně na ni zíral, zatímco ona se zase rozesmála a vrtěla hlavou na nesouhlas.
"Já sama tomu nerozumím víc, než co bylo v hodinách fyziky," pověděla, když se smát přestala.
"Ách, bože," vzdychl a opět se pleskl do čela. "A stejně, o šroubcích se zdá jen mámě, tátovi, jeho sourozencům a nám. Všechno to nás i ty starší naučil náš děda. Teda, mámu ne. Ta se to naučila ještě v době, kdy se s tátou neznali," vysvětloval Lenny. Claudie ho s úsměvem poslouchala a přikyvovala.
"Z tátovy strany jsme námořníci už několik generací. Máma s námi ale necestuje, protože ona a její dvě sestry mají v Arvu pekárnu. Až se vrátíme z Dálky, budu asi měsíc zase doma," objasnila Claudie. Chtěla, ještě něco říct, ale přerušilo ji vrznutí dveří kotelny. Pohlédla na ně a Lenny se taky rychle otočil, aby viděl, co se děje.
Do místnosti vstoupil Kirk s batohem na zádech a frajerským úsměvem. Byl udýchaný, ale i přesto naprosto suverénním hlasem oznámil: "Jsem tady."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 J. J. | Web | 25. května 2012 v 14:29 | Reagovat

vypadá to tu moc pěkně :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama