In Progress, díl 11.

7. června 2012 v 17:55 | autor: Benda z Monia |  Dlouhé povídky
"Pokud pro nás už nemáš další práci, tak už musíme," pokýval hlavou Kirk. Nezdál se zrovna nadšený.
"Musíme se ještě domluvit s rodiči a s kapitánem, kterého jsme vlastně ještě ani neviděli," objasnil Leonard. Pak s úsměve dodal: "A to už jsme mu i opravili loď!"
Claudie pokrčila rameny a otočila se. "Tak pojďte," řekla. "Já mu všechno vysvětlím a domluvím se s ním, aby tu zí... Máte zítra dopoledne čas ? Že by se přišli vaši rodiče domluvit s tátou ?" náhle se otázala s pohledem na bratry. Oba rozpačitě pokývali hlavami.
"Asi jo," odpověděli současně. Společně vystoupali schody z podpalubí a poklopem vyšli nahoru. Jemně mrholilo, ale pohled na nebe sděloval, že to je pouhý začátek.
Rozloučili se, zamávali si a sotva bratři doběhli do suchého bezpečí pod mohutnými korunami stromů v parku, z nebe začalo lít jako z konve. Po celý zbytek cesty se tiskli na stěny a schovávaly se pod okraji střech a okapů. Stejně se dešti nevyhli úplně.
Když přišli domů, obchod už byl zavřený a pan Wishfall, hlava rodiny, seděl v křesle v obývacím pokoji a četl si noviny. Jeho manželka ležela na pohovce, ani ne metr vzdálené od křesla, a vyšívala obrázek krajiny. Dvojčata vešla do dveří, ale oči rodičů se k nim obrátily až ve chvíli, kdy Kirk prohlásil: "Poplujeme přes moře."

Následujícího dne, přibližně v půl jedenácté, se rodina vydala do přístavu. Bratři ještě předchozího dne všechno rodičům několikrát vysvětlovali, a proto teď kráčeli beze slov. Kirk ani Leonard neměli potřebu něco říkat, zatímco jejich matka a otec si urovnávali spoustu myšlenek a ještě pořád dumali nad tím, co se bude dít a co by se mohlo stát.
Když konečně došli k lodi, z vyvýšené a zastřešené části paluby jim zamávala Claudie. Na stole, u kterého seděla, ležela několik knih. U zbylých tří stolků byly židle, ale nikdo na nich neseděl. "Pojďte nahoru," zavolala a šla jim naproti. Knihy nechala být.
Lenny představil Claudii rodičům, oni se představili jí a společně potom vešli do malé společenské místnosti. V centru místnosti stál těžký stůl světlé barvy a kolem něj postávalo osm židlí. Po místnosti se procházel muž s krátkými černými vlasy, oděný v modré košili s krátkými rukávy a stejnobarevných kalhotách. Pod jeho vlastním úsměvem se usmívala i jeho bradka. Bylo poznat, že mu na ní dost záleželo.
"Kapitán Rick Havenchild. Rád vás poznávám!" podal svou obrovskou ruku nejprve, jak je zvykem, paní a až pak panu Wishfallovi. Snažil se jim ruce nezmačkat příliš silným stiskem, ale jak překvapeně zjistil, jejich ruce se nezdály nijak slabé, nebo chabé.
"Posaďte se," vyzval pan Havenchild všechny a doplnil to posunkem ruky. Kirk se zmateně podíval na Leonarda a ten, než stihl provést své oblíbené gesto - pokrčení ramen - , se otočil za hlasem kapitána lodi: "Vy taky, kluci. Jsme tu hlavně kvůli vám dvěma."
Po asi hodině se s domluvami, plánováním a rozhodováním na lodi skončilo. Pan a paní Wishfallovi odsouhlasili, že jejich děti se vydají na cestu do Dálky s 'Kapitánem Vlaštovkou'. Den nato měla dvojčata stát připravena se sbalenou výbavou a potřebami v sedm hodin a třicet minut před lodí. Zase další den, kdy půjdou tou stejnou cestou přes park, napadlo Kirka.....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama