Druhá světová válka v literatuře

3. července 2012 v 21:00 | Micha K. |  Historické literární okénko
Válka v bodech:
Druhá světová válka začíná v září 1939, kdy německá vojska napadla Polsko. Sovětský svaz pak napadá Finsko, Pobaltí a opačnou část Polska.
Mezi Německem, Japonskem a Itálii vzniká Pakt tří.
Později se Německo rozhodne napadnout Sovětský svaz. Zpočátku postupuje, pak se mu však stane osudnou bitva u Stalingradu.
Se druhou světovou válkou je také spojený holocaust, tedy pronásledování a vyvražďování Židů. Za této války je jeho obětí na šest miliónů.
Do války vstupují USA po útoku na Pearl Harbor jedním ze států Paktu tří (Osy), Japonska.
Obrat ve válce nastává po vylodění Spojenců v Itálii. (1943)
První kapituluje Německo v květnu 1945.
V srpnu téhož roku shazují Spojené státy americké dvě atomové bomby na Japonská města Hirošimu a Nagasaki.
V září kapituluje Japonsko.

V této době mají na literaturu vliv totalitní režimy. (Tedy ty v Německu a SSSR.) Ta má za všech okolností propagovat zmíněný režim. Literatura a umění tak ztrácí svoji hodnotu. Propagace byla největší prostřednictvím médií a projevů. Nebyla výjimka, že umělci, kteří se odmítají podvolit, jsou perzekuováni. Časté jsou tak popravy a koncentrační tábory.

Literatura o této době pochází z největší části od lidí, kteří válku zažili. Mohou to být Židé, ale i vojáci či novináři.
Události za války jsou zaznamenávány v denících a pamětích mnohých z nich.

Nejznámější deník pochází od židovské dívky Anny Frankové. Ta se skrývala se svoji rodinou, protože odmítli odjet do koncentračního tábora. Byli však nalezeni. Po její smrti se objevil deník, který si psala každý den v době, kdy byli schovaní.

Z nejznámějších spisovatelů tvoří v této době například Ernest Hemingway. Ve svém díle "Komu zvoní hrana" se vymezuje proti fašismu. Ačkoliv je to napsáno počátkem druhé světové války, jako vzor mu slouží hlavně občanská válka ve Španělsku, které se účastnil.

Jiný známý spisovatel píšící o fašismu je Erich Maria Remarque. Týká se ho dílo "Vítězný oblouk". Děj se odehrává ještě před válkou. Ukazuje čtenářům obtížnost života v emigrci, což spisovatel sám na vlastní kůži prožil.

Méně známý je pro nás jistě Mičihiko Hačija, který napsal "Deník z Hirošimy". V tomto městě je totiž lékařem v době svržení atomové bomby. Popisuje tak například účinky radioaktivního záření.

Spisovatelem tak trochu "z druhé strany" je Rudolf Höß. Jeho dílo se jmenuje Velitelem v Osvětimi. Jak název napomíná, tento muž stál v čele vyhlazovacího tábora. Později byl zatčen a odsouzen k trestu smrti. Po zadržení sepisuje vše, co se odehrávalo v jeho mysli, slepé plnění rozkazů lehce ovladatelnými lidmi či fungování tábora.

Naše země za války v bodech:
Co se týká Československa - to se mění s březnem 1939 na protektorát Čechy a Morava a samostatnou Slovenskou republiku.
Při existenci protektorátu je přítomný odboj jak na našem území, tak v zahraničí (Londýn - Prozatimní československá vláda/ Moskva).
Zastupující říšský protektor je Reinhard Heydrich.
V době heydrichyády - tedy po atentátu an zastupujícího říšského protektora - byly usmrceny tisíce lidí.
V květnu 1945 bylo naše území osvobozeno při Pražském povstání díky sovětským a americkým vojskům.

Naše literatura a umění bylo také pod dohledem totality. Ztrácejí hodnotu, protože umělci nemohou tvořit svobodně, ale pouze s cenzurou. Utváří se tu proto i ilegální umění. Dohled zde byl však tak silný, že často nemohlo vznikat vůbec. Schvalované a oficiální umění je to, které oslavuje úspěchy ale nezmiňuje neúspěchy. Je tedy velice neobjektivní.

Jedním z našich autorů je Josef Čapek. Ten je díky protinacistickým postojům vězněn. Jeho propuštění spoluvězni se zasloužili o to, že světlo světa spatřilo dílo "Básně z koncentračního tábora". Sami je totiž odnášeli s vězení. Najdeme zde mnoho o osudu Čapka a osudu spoluvězňů. Jsou zde také hojně zastoupeny jeho vzpomínky a úvahy.

"Jobova noc" je báseň Františka Hrubína. Vidíme tu oslavu Sovětského svazu a jeho spravedlivého řádu. Vše je schováno za Biblické motivy.

František Halas napsal "Torzo naděje". To reaguje hlavně na Mnichovskou dohodu. Ukazuje Evropu, která je díky nacismu na pokraji zkázy.

"Modrá, Žíhaná a Červéná kniha" jsou části deníku Jiřího Ortena, mladého Žida. Je to obraz autorova nitra. Jsou tu jeho sny a pocity, ale například i výpisky.

"Obrazy z dějin národa českého" je historická literatura od Vladislava Vančury. Toto ohromné dílo nikdy nebylo zcela dokončeno, protože byl zadržen a popraven. Autor jím chtěl posílit pošramocené sebevědomí našeho národa v době okupace. Zaznamenány jsou tu příběhy z našich dějin už od prvních Slovanů. Dílo je kvalitní hlavně díky tomu, že mu s ním pomáhali někteří historikové.

Micha K.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Unununium~ Unununium~ | 3. července 2012 v 21:33 | Reagovat

Dosti shrnuto, ale dobré na připomenutí si. :)

2 Míša (Micha) Míša (Micha) | E-mail | Web | 3. července 2012 v 21:43 | Reagovat

[1]: Právě to byl účel. Nemyslím si, že bylo nutné to více rozvádět. Předpokládám, že ta historie tu nemusí zajímat úplně každého, spíš jsem se bála, aby to lidi při větším množství historických informací nezačalo nudit.

Každopádně, pokud bude zájem, mohu danou problematiku v některém z příštích článků více rozvést :) V tom rozhodně nevidím problém.

3 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 3. července 2012 v 21:56 | Reagovat

Dal bych tam i Hellera "Hlava XXII".
Téma koncentráku: Erich Kulka: "Továrna na smrt".

4 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 3. července 2012 v 22:02 | Reagovat

[3]: A myslím, že Mňačko by neměl chybět --> partyzánský odboj: "Smrt si říká Engelchen" či pracovní nasazení v Dráďanech v posledních dvou letech války: "Noční rozhovor". Znáš to?

5 Taychi Taychi | Web | 4. července 2012 v 12:33 | Reagovat

O dívce Sadako Sasaki jsem měla mluvní cvičení a všechny to nadchlo. Byla to dívka, která přežila svržení atomové bomby na Hiroshimu, ale později zemřela. Je s ní spojena legenda o papírových jeřábech, viz. wiki :-). Dále jsem měla mluvní cvičení o Lidicích, vesnice, která spolu s Ležáky byla vypálena roku 1942. To v lidech vyvolalo smíšené pocity, i když tomu zjevně plně neporozuměli ve svých jedenácti letech.
    Z knih jsem o II. světové válce četla od Jana Otčenáška příběh židovské dívky, která dostala povolávací rozkaz do Terezína, kde už byla celá její rodina. Narazila na chlapce Pavla a ten ji skrýval v pokojíku za tátovou dílnou  a později se zamiloval. Kniha se jmenuje Romeo,Julie a tma. Dále jsem literaturu z II. světové války nečetla, neb mám velký problém si ji v knihovně půjčovat, ale zapíšu si knihy zde zmiňované a pokusím se je nějak sehnat, abych si je mohla přečíst. Tento článek byl velmi přínosný.

6 Míša (Micha) Míša (Micha) | E-mail | Web | 15. července 2012 v 14:17 | Reagovat

[4]: Upřímně musím říci že ne :) Ale mám ráda válečnou literaturu, tak se na to někdy podívám ...  

[5]: Zajímavé ... Romeo, Julie a tma je podle mě jedno z nejlepších děl co jsem kdy četla ... něčím mě uchvátilo. Pravdou je, že netuším, proč jsem ho zde neuvedla. Měla bych se té knížce omluvit :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama