In Progress, díl 16.

21. července 2012 v 16:33 | autor: Benda z Monia |  Dlouhé povídky
"Je tohle sen ?" ptal se sám sebe Leonard. "Kde to jsem ? Co se to děje ?"
Zvedl hlavu a rozhlížel se okolo. Vše viděl rozmazaně, ale i přesto poznal, že není na lodi. Pohlédl dolů a zjistil, že leží na písčité pláži. Moře za ním zašumělo a ucítil, jak mu vlna z přílivu polila nohy. Uvědomil si, že zde něco není v pořádku. Pokusil se vstát.
"Sssss...," zasyčel. Bolelo ho celé tělo a všechny svaly mučivě odmítaly příkaz zvednout se. Zůstal dál ležet a rozhýbal aspoň hlavu. Podíval se kolem sebe a hrklo v něm, když spatřil ležící těla ostatních členů posádky rozvalených okolo něj. "Jsou ještě živí ? Když jsem já, tak oni by mohli taky. Měli by," uvažoval ve své hlavě a pak se rozhodl omrknout i levou stranu.

Vrak lodi ležel na boku, zabořený v písku, zhruba deset metrů od něj. Trochu se mu ulevilo, když ho napadlo, že by na palubě mohly ještě být zásoby jídla a pitné vody, které měli na cestu.
"Musím se vzchopit a zkontrolovat ostatní. Ztrácíme spoustu času, který potřebujeme využt jinak. Vstanu a půjdu se na ně podívat. Ano, zvládnu to. Na tři...," motivoval se Lenny a začal v duchu odpočítávat tak, jak to jemu a Kirkovi, když byli ještě malí, říkal jejich otec. "Jeden bratr pomůže druhému, dva zvládnou cokoliv, tak už běž, tři!"
I přes všechnu bolest se zvedl a postavil se na všechny čtyři. Podíval se, kdo mu leží nejblíž, a doplazil se k němu. Osoba také ležela na břichu a zprvu nepoznal, o koho jde. Otočil ho na záda a zjistil, že je to topič John. Zkontroloval, jestli má tep, a jakmile se o tom přesvědčil, udělalo mu to strašnou radost. Zatřásl s ním, pleskl ho po tváři a chraptivým hlasem mu řekl prostě: "Johne, vzbuď se."
Mladý technik uvnitř zajásal radostí, když jeho kamarád otevřel oči. "Vzchop se a pomoz mi probrat ostatní," sdělil mu krátce a poplácal ho po rameni. Chtěl se vydat dál, ale John ho zastavil.
"Kde to jsme ?" zeptal se zrzka téměř šeptem.
"Nevím. Ale ležením to nezjistíme," odpověděl dlouhánovi a belhal se dál.

Víceméně stejný proces proběhl i se všemi ostatními a po necelé půlhodině se všichni posadili do kruhu. Kapitán začal mluvit.
"Nevím jak, ale díkybohu jsme to nějakým zázrakem všichni přežili. To je neuvěřitelné. Ale stále máme problém. Nevíme, jestli máme co jíst, pít, jestli nás tu něco nechce sníst a kde to vlastně jsme. Když se podíváte na moře, neuvidíte nic, než vodu. Teda kromě vraku mé milované lodi. Ale když se podíváte na druhou stranu, tam směrem do toho kopce," pronášel a ukazoval ůznými směry, "uvidíte velký prales. Těžko říct, jestli v té džungli někdo bydlí, jestli jsou tam divoká zvířata, jestli je tam něco k snědku. Rozhodně ale musíme všichni táhnout za jeden provaz a přežít to tady. Takže si nejdřív musíme rozdělit úkoly. Hlásí se někdo dobrovolně na nějakou práci ?"
Kirk s námahou zvedl ruku a zeptal se: "Co všechno se musí udělat ?"
"Musíme prohledat loď a vzít, co všechno ještě jde použít. Pokud tam nebude jídlo a pitná voda, musíme to najít v lese. Musíme si postavit obydlí a taky musíme prohlédnout okolí, jestli tu není nějaká civilizace, nebo nebezpečí," odvětil se vší vážností pan Havenchild.
"Je nás deset. Navrhuji, aby čtyři šli na loď a zbytek šel do lesa. V zájmu bezpečí by měli jít po dvojicích," řekl Vydra a ostatní přikývli a zamumlali, že je to rozumný plán.
"Já, Bill, Joe a ty, Vydro, si vezmeme na starosti tu loď. Ostatní jděte prohledat to houští," rozhodl Rick starší a všichni se postavili a s doprovodem sténání začali protahovat stuhlé a bolavé svalstvo.
Všichni byli odhodlaní udělat vše, co bylo třeba.....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama