Proklatě prokletý Baudelaire

25. července 2012 v 12:00 | autor: Obscuro |  Životopisy slavných spisovatelů
Charles Pierre Baudelaire (1821-1867)
byl francouzský básník, esejista, literární a výtvarný kritik a překladatel, první z řady tzv. prokletých básníků. Jeho tvorba se pohybovala na pomezí symbolismu a romantismu s dekadentními prvky.
Jeho otec byl kněz, po revoluci byl vychovatelem a úředníkem, zemřel v r. 1827. Baudelairova matka se roku 1828 znovu provdala za generála Jacquese Aupicka, kterého Baudelaire nesnášel.

"Sen je dobrodružná výprava, na kterou se vydáváme každého večera."

Baudelaire vedl bohémský život dobrodruha. Před maturitou byl vyloučen z lycea Ludvíka Velikého a složil ji soukromě. Nechtěl pracovat, a byl poslán na cestu do Kalkaty. Vylodil se ale na Réunionu. Po návratu, roku 1842, začal psát básně o dojmech z cesty. Později psal posudky na pařížské salóny a vypracoval se na předního kritika.

"Se ženami vycházejí nejlépe ti muži, kteří vědí, jak se bez nich obejít."

Jeho osudovou láskou se stala mulatka Jeanne Duvalová se kterou zažíval střídavé rozchody a bouřlivé vztahy. Právě ona se stala inspirací pro celou řadu jeho básní, které vyšly roku 1857 ve sbírce Květy zla a vedle posmrtně vydaných Malých básní v próze a řady kritických děl se staly jediným a nejslavnějším dílem tohoto básníka, průkopníka moderní poezie. Přesto byl právě za Květy zla odsouzen k zaplacení pokuty za veřejné pohoršování.

"Kdo chce mít svůdnou Evu a zároveň dobrou hospodyni, stěží se vyhne bigamii."

Ve svých básník tento obdivovatel Poea popisuje rozervanost lidského života a hledá krásu tam, kde ještě nikdo před ním - v bolestí či smrti, jak ukazuje jeho snad nejslavnější báseň Zdechlina. Snaží se prohlédnou skrz závoj samotného života a hledat krásu na jeho pozadí, nakonec se mu však největší múzou stane krása exotických zemí a žen. Jeho básně o ženské kráse mají na svou dobu šokující téměr erotický nádech, ale to vše podáno Baudelairovým jedinečným okouzlujícím způsobem, který se stal vzorem dalších generací světových básníků.

"Život je nemocnice, v níž je každý pacient posedlý touhou změnit postel."

Bouřlivý život se však podepsal na jeho zdraví. Konzumace alkoholu a opiátů, boj na barikádách v revolučním roce 1848 a promiskuita způsobí, že 31. srpna 1867 umírá v Paříži na následky paralýzy způsobené syfilisem v pokročilém stavu. Krátce před smrtí ztratil i řeč. Byl pohřben 2. září na Montparnaském hřbitově.

Zda, drahá, vzpomínáš, co viděli jsme dnes
ve sladkém svitu rána?
V záhybu silnice ležela mrcha kdes,
kde štěrkem cesta stlána.

(...)

Ty, vděků královna, tak budeš zapáchat
po sledním pomazání,
až k hnití v hřbitovních trav uloží tě chlad,
v změt kostí, moje paní!

Však potom, kráso má! rci klidně v červů svár,
již polibky tě zkruší,
že božskou podstatu i mrtvé lásky tvar
v své zachoval jsem duši!

Charles Baudelaire, Mršina
překlad J. Vrchlický
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Mademoiselle Dragoniss Mademoiselle Dragoniss | Web | 25. července 2012 v 12:14 | Reagovat

Vlastním jeho "Umělé ráje", velice zajímavá osoba. :-)

2 Vendy Vendy | Web | 27. července 2012 v 13:23 | Reagovat

Rozhodně zajímavá osobnost. Ale po lidské stránce zřejmě člověk, se kterým je těžko žít.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama