In Progress, díl 18.

5. srpna 2012 v 16:36 | autor: Benda z Monia |  Dlouhé povídky
"Dost už veršů a pojď se na to podívat. Řekl bych, že tenhle kámen se dá odsunout a povede to někam dovnitř," pověděl Kirk a podal Claudii ruku, aby se jí lépe scházelo po neumělých a studených kamenných schodech.
"Tak jo," pokrčila slečna Havenchild rameny, chytla se za jeho ruku a opatrně sestupovala za ním. Udělala sotva pár kroků a zjistila, že uvnitř je ještě méně místa, než se zdálo. Pak se zeptala: "Co máš v plánu s tím udělat ?"
Kirk se nejistě poškrábal na hlavě. "Pokud je to, co říkám, pravda, měl by tady být nějaký systém na otevření. Nebo aspoň na odsunutí tohohle kamenu," odvětil.
"Není to už trošičku přetažené za vlasy ? Nikdo tady v okolí není, tak proč by tady měl být systém na otevření tajného vstupu do bůhvíjakého podzemního čehosi ?" ptala se zmateně námořníkova dcera. Kirk se na ni s klidem podíval.

"Neříkám, že tady něco zmáčknu a ten kámen se zasune do země a za ním tu bude nějaké podzemní království. Ale pokud tahle jeskyňka má něco znamenat, tak tu musí být nějaký způsob, jak se dostat dál. A na to se musí ten balvan tady vedle mě minimálně uvolnit. Odsunout ho už můžeme my," konstatoval zrzek. Nevěděl jistě, jestli má pravdu, ale věřil tomu a stál si za tím. Z jeho projevu to bylo poznat. Claudie zvedla ruce k podvolivému gestu a nic už dále neříkala.
"Sama jsi říkala, že si myslš, že tu je něco víc, ne ?" usmál se mladík. Jako odpověď se mu dostalo jen pokývání hlavou. "No, tak to tu musíme prozkoumat! Já prohlédnu tuhle stranu, ty tuhle," pokračoval v řeči a ukazoval při rozdělování práce. "Pak si to vyměníme, pro jistotu."
"To je rozumný plán," odsouhlasila Claudie a otočila se na svou přidělenou stranu. Pak se zarazila. "Co mám vlastně hledat ?"
"Cokoli, co bude vypadat neobvykle. Jako že to sem nepatří, nebo že tu musel někdo vyrobit. Může to klidně být třeba jen značka vyrytá do stěny. Prostě cokoliv, co se sem nehodí," vysvětlil a dali se do práce.
Prohledali každou píď prostoru, prohlédli si každou jamku v balvanech a po bezmála deseti minutích si vyměnili strany s tím, že u sebe nic nenašli.
Jen krátce nato Claudie zajásala: "Asi jsem něco našla!"
Kirk se hned otočil a podíval se, kam dívka ukazuje. Jen malý kousek nad zemí byl v kamenné stěně otvor o průměru ruky. Krom toho, že zvrchu skoro nebyl vidět, byl ještě krytý hustým mechovým porostem. Mladý technik si zabědoval, že si toho sám nevšiml a objevila to místo něj Claudie. Velmi rychle to však hodil za hlavu, protože to stále byl úspěch. A znamenalo to taky, že měl pravdu.
Dřepl si vedle ní a hned chtěl mech odtrhnout. Sotva se jej však dotkl, mech sám upadl.
"Někdo si dal docela práci to schovat. Škoda, že to tam dobře nepřipevnil," diagnostikoval s úsměvem Kirk. Ruka ho zastuděla, když ji položil na kámen pod sebou a opřel se o ni, aby se mohl do otvoru podívat. Neviděl tam ale vůbec nic.
"Potřebujeme světlo, to zaprvé. A radši i nějaké nářadí, něco na ochranu a rozhodně to taky musíme jít říct ostatním," řekl zamyšleně. "Takže navrhuji jít zpátky do tábora," dodal a postavil se.....

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama