In Progress, díl 20.

26. srpna 2012 v 20:30 | autor: Benda z Monia |  Dlouhé povídky
Kámen po levé straně od vstupu byl znatelně víc vystrčený do strany a průrvou na straně z něj vycházela temnota. Starší z dvojčat kývl na kapitána a ten k němu přišel blíž a štěrbinou nakoukl dovnitř. Neviděl nic, než tmu.
"Podej mi tu baterku," požádal a natáhl ke Kirkovi ruku. Zrzek mu ji ochotně vydal. Sám za kapitánem natahoval krk a chtěl vědět, co se skrývá za odsunutým balvanem. Námořník zapnul světlo a tím malým prostůrkem, kterým viděl, se podíval dovnitř.
"Je tam asi nějakej tunel! Má to strop, stěny a pevnou podlahu. Kameny a hlína, je to v pohodě," hlásil. Pak zhasnul svítilnu a otočil se na mladého technika za sebou s výrazem, jestli se taky nechce podívat. Kirk jen zavrtěl hlavou.
"Já se podívám, až tam vejdu," usmál se a pak dodal: "No tak hurá to otevřít!"
Pan Havenchild se pousmál, když si uvedomil, jak nebojácný a zároveň rozumný ten kluk před ním je. Opět se otočil na patě a změřil si pohledem průrvu vzniklou mezi oním kamenem a kamenem vedlejším. Zamračil se. "Do tý díry se mi snad nevlezou ruce. Je moc malá!" nazlobeně, ale zároveň bezmocně si povzdechl.

"Když ne vaše, tak moje se tam vlezou určitě. A bráchovy taky!" navrhl chlapec za jeho zády. Jakmile to zaslechl Leonard, okažitě k němu přispěchal i s dvěma páry vypůjčených pracovních rukavic, připravený k akci. Claudie se začala smát.
"Zdá se, tati, že už tě tu na nic nepotřebují. Otevřou, odtlačí, prozkoumají. Příště budou kormidlovat tvoji loď a hrát za tebe karty!" vesele pravila. Její otec si to nevyložil nijak špatně. Jen poraženě svěsil ramena a poodešel kousek dál, aby měli Wishfallovic dvojčata dost místa na práci. Nataženou rukou ukázal na díru a symbolicky jim tak přenechal úkol.
"Když nám samotným to nepůjde, budete tahat za nás. A nebo to nějak zahákneme kotvičkami," vymýšlel alternativy Lenny, ačkoli sám tušil, že na to s bratrem vystačí. Kámen před nimi byl velký, ale vzhledem k tomu, že ho nějaký nevelký systém dokázal o tolik posunout, nemohlo to být nijak těžké ani pro dva silné mladíky, jako byli Kirk a Leonard.
"Jako vždycky, na tři," usmál se zrzek a vzpomněl si, dky tohle říkal naposled - závod, který se odehrál ještě nedávno, ještě když byli ve svém rodném městě. Pak zaznamenal bratrovo kývnutí hlavou a pevně se zapřel nohama. Pak se rukama zachytil o okraj kamenu a Lenny se chytil o něco výš. Dynamicky a rychle napočítal do tří a oba současně se všemi silami opřeli o kamennou podlahu studené jeskyňky a přitahovali k sobě ten obrovský kus vápence.
Námořníci vyvalili oči nad tím, co se před nimi stalo. Ti dva klučíci, co se k nim teprve nedávno přidali, právě posunuli ten obrovský balvan o bezmála stopu a půl! Všichni si mysleli, že se akorát zasnaží, ale s tím kamenem nehnou. Teď si ale vysloužili další pořádnou porci respektu.
"Fíha, kluci! To koukám!" hodnotil situaci hlasitým a nepředstíraně překvapeným hlasem kapitán. "Ukažte, my už to odsuneme úplně. Chlapi, pojďte mi někdo pomoct!" navrhoval dále a už chtěl jít zase do jeskyně, ale Kirk se jen usmál a zavrtěl hlavou.
"Ani nápad," řekl s veselým výrazem a obdařil svým úsměvem i přicházejícího Billa. "Co jsme začali i dokončíme!"
Kapitán Havenchild se zarazil a už poněkolikáté za dnešní den nevěřil svým uším a očím. Ten rozcuchanej kluk si z něj tentokrát snad musí utahovat! Rozhodil rukama. "No tak dobře. Jasně. My jsme tu opravdu jenom na obtíž. Radši si tady lehnu na zem a budu se koukat, jak vám to krásně jde. Jo. Tak do toho!" Otočil se a rázně odkráčel několik mětrů dál, natáhl se do velkých listů a vysoké trávy a nepříjemným pohledem je pozoroval.
"Má smůlu. Dnes se nepředvede," zašeptal k bratrovi Leonard. Kirk jakoby nic přešel blíž k už částečně odsunutému balvanu a také šeptem odpověděl.
"Wishfallové si prostě nemůžou nechat vzít práci."
Postavili se do jiných pozic, než předtím, a zapřeli se o jiné kameny. Opět se ozvalo rychlé: "Raz, dva, tři!" a celý zaoblený kolos se odsunul stranou. Do jeskyně se teď dalo vcházet jen po jednom, ale rozhodně teď byla prostornější. O jeden velký, neprozkoumaný, temný a chladný tunel vedoucí do neznáma.
Hoši mávli na posádku a vstoupili do prostor za kamenem. Zástup s Claudií v čele a jejím otcem vzadu se pomalu posouval dovnitř. Všichni chtěli vědět, co je tam uvnitř.
Když vešel i kapitán, rozsvítil baterku a podíval se na chlapce. Usmál se a prohlásil: "Jste fakt dobří."
A vtom začalo venku pršet.....

Navyčtenou! :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama