Prostopášnost reality - kapitola první

7. srpna 2012 v 14:48 | autor: Le fille Ash |  Dlouhé povídky
Vážení čtenáři, předkládám vám druhou část mé povídky, Prostopášnost reality.

V prologu jste četli: Chlapec Dereck, se potuloval po tržišti jen s jedním jediným cílem. Chtěl nějak získat knihu, kterou by mohl číst. Bohužel ale, okolnosti ho donutí k jednomu jedinému východisku. Ke krádeži. Jeho vyhlídnutou knihou je jakýsi podivný svazek s nádherně zdobenou obálkou, který zkrátka musí mít! Vzal ji tedy a začal utíkat. Prodavač se za ním okamžitě rozeběhl také. Když ho ale dohonil, Dereck s neskrývaným údivem zjistil, že mu šel jen vrátit jeho drahý zápisník, který mu někdy při krádeži musel vypadnout z kapsy. Vůbec se nezajímal o knihu. Jak je to možné?


***

"No tak, vstávej už!" třásl s ním tak prudce, že ho málem shodil z postele. Dereck se nejprve jen mžouravě rozhlédl po pokoji, ale v příští sekundě už seděl pěkně vzpřímeně na posteli.
"Kam jsi ji dal?" pronesl nervózně a probodl při tom pohledem noční stolek.
"Kam jsem dal co?" divil se druhý chlapec. Očividně mladší, ale i přesto o pár centimetrů vyšší. "No přece tu knihu, Jamesi!" vykřikl Dereck, prudce se postavil a začal obíhat kolem stolku sem a tam. I pod postel se podíval. Ale po knize jako by se slehla zem.
"Jakou knihu? Blouzníš nebo co? Žádnou novou jsi už neměl několik měsíců."
"Ale ano! Včera jsem jednu u... tedy, včera jsem zkrátka jednu získal."
"Jo? A jakou, prosím tě? Že ses mi nepochlubil, čtenáři."
Dereck záměrně nereagoval. James byl možná jedním z těch, co trochu chápali jeho lásku k literatuře, ale rozhodně nebyl jeho dobrý přítel. Vlastně, lépe řečeno, Dereck žádné přátele neměl. Žádné dobré přátele, ještě přesněji.
"Takže tys mi ji nevzal?" optal se znovu udiveně.
"Jak bych ti mohl vzít něco, co jsem ještě ani neviděl?"
"To nevím... ale kde tedy je?"
"A neodnes jí někdo do knihovny?"
To už byl Dereck ze dveří a scházel po schodech do suterénu. Tam, za těžkou kovovou mříží, byla schovaná knihovna.
"Dobrý den, pane Paule... mohu?"
"Ale jistě," promluvil starý zámečník a zvedl se ze svého houpacího křesla. Sáhl si na opasek a sundal z něj svazek téměř zrezivělých klíčů. Zámek zavrzal a mříž se otevřela. Dereck vběhl dovnitř.
Nejprve ještě stačil nasát tu nezaměnitelnou vůni starých knih a potom vyrazil střední uličkou. Tu jedinou totiž lemovaly čtyři vysoké skříně s knihami všech druhů a žánrů. Zbytek byl zaplněn sešity, učebnicemi a starými nevyřízenými lejstry a poznámkami. Na vše už jen sedal prach. Ještě navíc tu určitě na každém kroku žilo i mnoho roztočů a kdo ví čeho ještě. Na to ale Dereck nehleděl. Měl to tu i přes to všechno rád. Téměř nikdo sem mimo něj nechodil, a proto rozvrzaný stolek se třemi nohami a roztrhaná kožená židle znaly převážně jen jednoho jediného člověka.
"Au! Nemůžeš dávat pozor?" James neohrabaně vběhl do knihovny jen o chvíli později a nestačil včas zastavit. Málem Derecka porazil.
"Tak promiň, no. Nemáš mi stát v cestě," odsekl, "Tak co? Je tady?"
Odpovědi se mu nedostalo. Dereck procházel poličku po poličce důkladněji než kdy jindy. Nemohl ale knihu najít.
"Nevím, nevidím ji. Mohl bys mi třeba pomoci?"
"Moh, ale co mam hledat?"
"Knížku. Vysokou a celkem i objemnou. Hřbet měla bez nápisu, ale byl tmavě modrý, šedě lemovaný. Nemůžeš ji přehlédnout," řekl naléhavě Dereck a sám pokračoval v hledání.
James znuděně vzdechl a vydal se na druhou stranu od něj. Ani jeden ale nebyl úspěšný. Když si vyměnili strany, začal už pomalu Dereck ztrácet naději.
"Ty si ale!" procedil však po chvíli skrz zuby, "Vždyť je tady!" Konečně. Našel ji. Byla v regálu přímo ve výšce očí. Téměř nepřehlédnutelná.
"Jak jsi ji mohl nevidět, Jamesi."
"Nevím, tak jsem asi nehledal dost dobře... kde ji máš? Ukaž. Chci vidět ten tvůj objev."
"Tady," sáhl po ní a vytáhl ji z regálu.
Byla dost těžká. Zdála se mu dokonce těžší, než při prvním setkání s ní. Ale to nejspíše bylo tím, že prvně ji bral ve velkém spěchu a neměl čas se soustřeďovat na detaily. Byla ale pořád stejně okouzlující. Alespoň tedy pro něj. Bez hlesu se okamžitě odebral ke stolku, aby ji mohl předvést v celé její kráse.
"Tak koukej," pohladil ji s tou největší láskou a něhou, kterou kdy jaké knize prokázal. Něco ho na ní přitahovalo více, než na těch ostatních. Zdála se mu neobyčejná. Jiná. James přišel až k těsně k němu. V jeho pohledu ale bylo něco divného. Jakýsi nepopsatelný údiv a zmatení. Koukal na knihu a hned zase na Derecka. Pak prudce zavrtěl hlavou a nahlas se rozesmál: "Děláš si ze mě srandu, že jo?"
"Srandu," nechápal Dereck, "proč srandu?"
James se nepřestával chechtat. Celá knihovna se pod ozvěnou jeho hlasu natřásala. Jeho ukazováček namířil na stůl a nakonec do vachrlatého nábytku plácl velkou silou dlaní. A ještě jednou. Tentokrát ale uhodil přímo do knihy. Dereck mu ji vytrhl zpod ruky: "Dej pozor! Ať ji nezničíš!"
"Nezničím?" nepřestával James, "Jak bych jí asi tak mohl zničit, prosím tě?"
"Je stará. Už se téměř rozpadá."
"Jo tak ona se rozpadá! Chudák."
"Nech toho!"
"Ty asi vážně trochu blouzníš, viď? Nemám zavolat doktora?"
"Proč bys volal doktora?"
"Derecku, uklidni se! Nemusíš předstírat, že máš novou knihu, když žádnou nemáš. Neviditelná tě neuspokojí!"
Žádnou nemá? Jak tohle myslel? Dereck byl zmatený. Nechápal. Podíval se na ukradenou knihu, která teď byla schovaná v jeho náruči. Položil ji zpět na stůl.
"Proč bych si podle tebe měl vymýšlet? Na, tady. Čti," přisunul ji blíž k Jamesovi. Ten se jen prázdně zadíval na jeho ruku a na místo, kam knihu posunul a škodolibě se uchychtl: "Ty si vážně divnej," a odešel.
Dereck tam chvilku stál jak opařený. Proč mu to dělá? Copak on tu knihu neviděl? Zmateně ji opět sebral ze stolu a vyšel ven.
"Pane Paule? Mohu si půjčit tuto knihu?" natáhl ruce se svým pokladem ke starému zámečníkovi a usmál se.
"Jakou?" Stejný nechápavý pohled. Co to má být?
"No přece tuhle," strčil mu ji málem před obličej. Paul mu ustaraně položil ruku na čelo: "Nemáš horečku, synu?"
"Proč bych měl mít, pane Bože, horečku! Já jsem úplně v pořádku!" křikl a stáhl ruce k tělu, přitiskl k sobě knihu a vyběhl po schodech nahoru. Teď zatoužil jen po jediném. Po svém tajném klidném místečku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama