In Progress, díl 22

9. září 2012 v 14:00 | autor: Benda z Monia |  Dlouhé povídky
"Pozor, napravo důlek," varoval kapitán a po chvíli zase: "Opatrně, trochu to klouže." Jindy to bylo pro kontrolu "Jsme všichni ?" a velmi často také něco na způsob "Jejda!"
Vše šlo relativně hladce a podle plánu. 'Družina' pokračovala tunelem do neznáma, míříce za světlem. Zvětšovalo se, to bezpochyby. Stále však bylo zatraceně malé.
Leonard, kráčící jako druhý v řadě, uvažoval, kam je tato cesta nakonec zavede. Říkal si, že už jdou dost dlouho na to, aby to mělo nějaký smysl. Nerad by celou tu dobu ve tmě putoval pro nic za nic.
Nápadů, kam cestují, měl plnou hlavu, ale všechny je postupně zavrhnul s tím, že je to hloupost, nebo že by v tom případě byl radši, kdyby to ani nenašli. Z myšlenek ho vytrhlo další vůdcovo upozornění. Tentokrát je to tam prý zase hodně kluzké a mokré. Chm, to nevadí, říkal si.

Terén se pak začal nalevo trochu svažovat a pod nohama se jim hlína propadala, posouvala se a čvachtala. Najednou si začal říkat, že to možná trochu vadí. Snadno by na tom mohl uklouznout, sjet dolů a bylo by dost obtížné se vyhrabat zase nahoru.
A stalo se.
Došlápl na velmi zvlhlý okraj blátivé propasti, noha se zabořila hlouběji do mokré hlíny a sklouzla dolů. Velmi rychle ji následoval i zbytek těla.
Lenny se lekl a zakřičel, zatímco jel po svahu z bláta dolů. Všichni členové výpravy se lekli a jen tak tak se udrželi, aby nespadli taky. Ochoz, na kterém stáli, jim rozhodně neposkytoval příliš mnoho místa. První se ozval Kirk.
"Jsi v pohodě ?!" zavolal a snažil se taky nespadnout dolů.
"Vede to hrozně dalekóó...!" odpovídal mu stále se vzdalující Lenny. Jeho hlas byl čím dál tím méně slyšitelný a znělo to, jakoby vjel do tunelu. Pak se nahoře ozvalo další čvachtnutí a výkřik. Patřil Billovi, kterému taktéž podklouzla noha a už se řítil za černovlasým technikem.
"Sakra, dávejte si pozor!" zahulákal na ostatní kapitán a doufal, že už tam dole nikdo další neskončí, dokud nezjistí, kam to vlastně vede. Jestli se to vůbec dozví, problesklo mu hlavou.
"Ať už to vede kamkoliv, nenechám tam bráchu samotnýho!" odvážně pronesl Kirk a už běžel směrem k okraji hluboké strže.
"Kirku, počkej!" zvolala Claudie a skočila dolů za ním. Po ní se okamžitě dolů vrhnul její otec, a dále pak ostatní členové posádky.
Zakrátko už všichni jeli po bahnité skluzavce neznámo kam a po cestě viděli jen tmu a slyšeli přerušovaný křik lidí před nimi. Po pár vteřinách spatřili světlo, rýsující se dole, směrem, kterým jeli. A tentokrát se k nim přibližovalo nebezpečně rychle.....

Navyčtenou! :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama