Příběhy lidí bez konce, příběhy smutků bez dna...

5. září 2012 v 12:00 | autor: Lili |  Á partire
Rubrika Á partire vám je neustále otevřena. Vy nám zasíláte své příspěvky, svá díla a my vám dáme prostor ke zviditelnění a k publikaci. Tentokrát této možnosi využila Lili sídlící na blogu: http://original-lili.blog.cz. za příspěvek moc děkujeme!

***

Zavřela oči a její hebkou tvář se slzami šlehal studený vítr. Bála se je otevřít, balancovala na úzkém zábradlí jednoho z pražských mostů. Její pocity se zdály být smíšené, těšila se na slastný konec a přitom se tak bála trpké a hořkosladké bolesti. Myslela si že zapomene, a znovu se jí z hlavy vynořila ta osudná vzpomínka na nehodu když byla opilá, kterou způsobila. Lehce se předklonila, pootevřela oči a zahleděla se do všudypřítomného černa pod ní. V hladině se lesklo půlnoční město, zatímco ona se pevně rozhodnuta nechala oddat nicotě a začala padat do propasti smutku.
Voda byla autentická jako smrt. Nebyla studená, byla přímo ledová. Cítila jak jí ruce vlály jako hadrové panence, když dopadala ke dnu, které neviděla. Voda se zdála být nekonečná, každý pokus o nádech bolestivější. Když zavolám, nebudeš tam. Když budu křičet v duchu, nikdy neuslyšíš. Když zakřičím nahlas, všechno bude pryč. Její myšlenky poletovaly vzduchem, po kterém tak moc prahla. Nedaly se ani zachytit a vzpomínky se rozplývaly, jako jejich dobrá vůle umírala. Rozpadávala se za živa a bolest jí zaslepovala, prosila o smrt, prosila o klid ale cit jí pořád ještě rval, neutišil ji, jen ubližoval, bodal a ponižoval. Připomínal jí její bezmocnost, kvůli které se tady teď topila a dívala se na své vlasy, jak jí vlají nad hlavou. Hlavou jí vířily tisíce vět, které nedávaly smysl. Dýchala sůl ze svých očí, dusila se stahy svalů, které se rozhodly mučit jí za to, že se rozhodla milovat tiše. Každý pokus o nádech se zdal být bolestivější a drásal její plíce zalité vodou. Už se nesnažila najít hladinu, odrazit se ode dna, byla pevně připravena na slastný konec. V minutách ticha syčela její hrůza, hrůza zhmotněná v motlitbách nikomu, prosila o holý život. Její slastný konec, a oddanost smrti se přeměnili zoufalství. Litovala všeho, a však už neviděla dobro, už neviděla nic. Ta tma, kterou chtěla zahnat se obrátila proti ní.
Láska k tobě přece není poloviční smrt. Je úplná...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Vendy Vendy | Web | 5. září 2012 v 17:13 | Reagovat

Tedy, nemám ráda sebevražedné povídky, ale musím uznat, že tohle je nádherný text.

2 NikaRoovy NikaRoovy | E-mail | Web | 5. září 2012 v 20:22 | Reagovat

Nádherná povídka, Lili je moc šikovná. :-)

3 Mňoukla&vymňoukla Mňoukla&vymňoukla | Web | 7. září 2012 v 20:54 | Reagovat

Stará známá firma, Lil je génius, totálně géniusální génius!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama