Rozhovor s Jehane O'Tee

26. září 2012 v 20:33 | autor: Veru |  Rozhovory
Přináším vám rozhovor. Tentokrát je se skvělou básnířkou Jehane O'Tee, jejíž básně jsou vážně nádherné. Určitě navštivte její blog na adrese outy-jehane.blog.cz. Teď už ale rozhovor. :)



1. Co pro tebe básnění samo o sobě znamená?
Když jsem byla malá, básnění pro mě bylo jen taková hra - skládání slovíček, co se spolu rýmují a znějí hezky. Byla to zábava pro mě a mou rodinu. Později jsem ale zjistila, že v básni můžu vyjádřit své pocity, když na to obyčejná slova už nestačí. Je obrovský rozdíl mezi několika větami napsanými jen tak, a mezi stejnými větami zformulovanými do básně. Už jen samotná forma přidá něco na důležitosti těch slov, na jejich významu, dokonce občas i jinak znějí. Teď už pro mě básně znamenají to, že do nich můžu vložit kus sebe, zašifrovat do nich své pocity, anebo ukázat krásu okamžiku viděného mýma očima...

2. Kdy jsi začala skládat básně?
Asi už si nevzpomenu, kdy jsem složila první báseň, ale určitě to muselo být někdy na prvním stupni základní školy. Vím, že jednu ze svých prvních básní jsem napsala asi ve 4. třídě, dostali jsme to tehdy za úkol. Mělo to být o slunečnici, dokonce ji mám ještě pořád někde schovanou. Často jsem taky psala drobné veršovánky na přáníčka k narozeninám - tohle byly mé první a zatím jediné básně na objednávku :D

3. Máš mezi svými básněmi nějakou nejoblíbenější?
Nevím, jestli mám nějakou nejoblíbenější, spíš je jich několik, ke kterým mám bližší vztah. Jsou to asi ty, které jsem psala s nějakým velmi silným pocitem. Pro představu bych mohla uvést pár příkladů - Oděn v zlatohlavu, Tančím ve větru, Gejša (mám pocit, že jsem zrovna tyhle na chvíli stáhla z blogu, protože jsem je poslala do soutěže, ale co už, časem se tam zase objeví).

4. Čteš poezii? Máš nějaký básnický vzor?
Musím se přiznat, že až do nedávna jsem poezii vůbec nečetla. Asi ve mně ještě přetrvávaly silné dojmy z gymplácké "češtiny". Ono se to člověku docela zprotiví, když to číst "musí". Zlom přišel o minulém podzimu. Tehdy jsem posílala pár svých básní do soutěže (nic jsem nevyhrála, ale zato jsem dostala pár odborných rad a toho si cením asi mnohem víc než výhry), jeden z porotců se mě ptal, jestli čtu básně nebo je jen píšu. Tehdy jsem se nad tím zamyslela a zjistila jsem, že pokud to chci v básnickém světě někam dotáhnout, asi bych se měla začít učit u mistrů. A tak jsem poprvé v knihovně navštívila oddělení poezie. Našla jsem tam Luisu Novákovou a Zuzanu Novákovou, a také pár dalších, ale tyto dvě autorky mi zatím padly do oka nejvíc. Mám ráda hlavně autory, kteří píšou zdánlivě jednoduše, žádné vznešené a složité metafory, které obyčejný člověk nepochopí ani po 30. přečtení. A píšou hodně o přírodě, to já miluju!

5. Na které téma píšeš básně nejraději?
Nejraději asi píšu o přírodě. Já tomu říkám "obrazy" - často se mi stává, že něco vidím a zároveň s tím se mi v hlavě ozve takový pocit, který jakoby říká: teď se soustřeď, z toho bude báseň. Když se zklidním a uvolním, odněkud se vynoří první slovo, někdy verš a pak už to jde více méně samo. Ale ne vždy to bývá takhle lehké, nad některými básněmi jsem strávila třeba i týden, neustále jsem je přepisovala. Někdy se dokonce stane, že taková dílka skončí se zklamáním v koši. Příroda je ale opravdu krásný a naštěstí nevyčerpatelný námět. A navíc k nám hovoří sama, no víc už nám to ulehčit nemůže.

6. Píšeš i prózu?
Příběhy na různá témata jsem si vymýšlela už odmala, ale psát jsem je začala až o dost později než básně. Když nepočítám slohovky ve škole, moje první próza byla hned román, který jsem napsala asi v 17 letech. Byla to vlastně taková variace na Letopisy Narnie, Princ Kaspian. Když jsem tu knížku četla, říkala jsem si - jak by to asi vypadalo, kdybych se do Narnie dostala já? A jak by to asi vypadalo, kdyby tam nebyli žádní kouzelní tvorové, ale jen lidé? Trochu jsem si děj upravila a udělala z toho pochopitelně romanťák. Já se prostě bez romantických příběhů neobejdu, asi je to tím, že jsem obklopená spoustou úžasných, milujících lidiček, a tak se mi vždycky něco z té lásky zatoulá i do příběhu. Zatím jsem napsala 3 romány, první dva jsou ale zatím jen v "papírové" podobě. Nevím, jestli má vůbec cenu přepisovat je do soustavy nul a jedniček, spíš jsou jen tak pro pobavení přátel. Takový odrazový můstek. Vračarice je můj 3. román a postupně ji ve své prozatímní podobě uveřejňuji na mém blogu. K dokonalosti má ještě hodně daleko, ale slibuji, že na ní budu tvrdě pracovat a kdo ví, možná se jednou dostane i na papír (pevně v to doufám!). Kromě románů jsem taky napsala pár povídek. V sekci románů asi zůstanu ve svém pseudohistorickém světě, ale co se týče povídek, myslím, že by pro mě nebyl problém pustit se do jakéhokoliv žánru. Napsala jsem už nějakou detektivku, pohádku, romanťák, příběh ze života, ... Ještě mám pár plánů, dokonce i jeden románový námět. Snad se do toho brzy pustím.


7. Co máš na psaní básní nejraději?
Ze všeho nejraději mám ten pocit, že se rodí něco nového a že zrovna já tomu pomáhám vzniknout.

8. Co tě k básnění nejvíce inspiruje?
Jak už jsem psala, nejvíc mě inspiruje příroda. Připadá mi, že čím jsem starší, tím jsem k ní vnímavější. Vidím a cítím věci, co jsem dřív míjela bez povšimnutí. A je to vážně nádhera!

9. Dáváš do básní i zážitky ze svého vlastního života?
Každá báseň v sobě obsahuje kus mého života. Nevím, jestli do nich vkládám přímo zážitky, ale pocity jsou v nich určitě.

10. Dáváš přednost psaní básním, kde se verše rýmují, nebo máš raději takzvaný volný rým?
Dřív jsem byla vysazená jen na veršované básně, volný rým mi prostě nepřipadal jako báseň, zdálo se mi, jako by v takovém díle něco chybělo. Ale postupem času jsem si začala uvědomovat, že jsou básně, kterým by rýmování neslušelo, kde by rým smazal to kouzlo, kterým na nás působí. Nicméně možná se to bude zdát zvláštní, ale nakonec to nejsem já, kdo rozhoduje o tom, jestli se bude rýmovat nebo ne, ale sama báseň o tom rozhodne.

11. Chtěla bys něco vzkázat čtenářům, kteří tě třeba neznají? Nějak je upoutat na svůj blog? Nebo třeba i čtenářům, kteří tě pravidelně sledují?
Čtenářům, kteří mě neznají, bych chtěla vzkázat toto: pokud máte rádi příběhy o dobách, kdy dámy ještě jezdily v kočárech a nosily se hrdě v šatech s vlečkami, kdy pánové ještě byli praví rytíři a gentlemani, kdy mladí lidé tančili kolem ohňů za zvuků píšťal a bubínků a na kopcích se zvedaly honosné hrady, možná bude román Vračarice pro vás to pravé. V tomto duchu hodlám psát i nadále. A pokud se rádi procházíte pod zelení stromů, pod slunečními paprsky, nebo se rádi brouzdáte proudem říček a necháváte si uši plnit zpěvem sedmihláska a drozda, pak se vám třeba budou líbit i mé básně. Budu moc ráda, když zavítáte do světa viděného očima Jehane O´Tee, s radostí vás u sebe přivítám :)
A těm, kteří mě už znají, bych ráda poděkovala za nahlédnutí do mé tvorby. A mohu jen doufat, že se ke mně snad ještě někdy podíváte a s chutí si počtete. Pokud se o mé tvorbě zmíníte i svým přátelům, pak už snad ani nemám, co víc si přát :)
S pozdravem vám všem
Jehane O´Tee
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jehane Jehane | E-mail | Web | 30. září 2012 v 13:07 | Reagovat

No páni!!! Vůbec jsem nečekala, že bych se mohla objevit i tady, každopádně ale moc děkuji jak za propagaci mého skromného, zastrčeného blogu, tak za milá slova :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama