Za vším hledej zahradníka

6. října 2012 v 18:00 | autor: Obscuro |  Poradna pana L.
Zajímalo vás taky někdy, kde se vzalo ono typické klišé "Vrahem je zahradník!"? Proč je to zrovna zahradník a proč to není třeba řezník nebo pracovník technických služeb? Mě to nikdy nezajímalo, a proto vám to neřeknu! Jinak řečeno máte smůlu! Když je vrahem zahradník, je to prostě fakt! Neměli jste mu pošlapat kytičky! Copak nevíte, že tyhle špatně placení zaměstnanci bývají většinou členy Greenpeace nebo podobné zeleninožroutské organizace? Pokud to nevíte, je to vaše chyba.
U každé pořádné detektivky je klíčem k úspěchu pět základních pilířů. Šílený vrah, prostředí strašidelného zámku, nenáviděná oběť, zlostní podezřelí a přestárlý detektiv/detektivka bez licence. Začneme hned u prvního pilíře.
Vrah musí být pokaždé šílený! Ale pozor, nesmí to nikdo poznat před koncem! Čtenáři mají rádi, pokud mohou bestiální chování vraha nějakým způsobem ospravedlnit, takže jestliže se necítíte dostatečně talentovaní na důvěryhodné zobrazení vrahovi osobnosti, můžete použít záložní metodu a to, že k vraždě došlo v afektu nebo nešťastnou náhodou, ačkoliv doporučuji použít šíleného vraha, jelikož je mezi čtenáři nejoblíbenější.
Druhý pilíř vychází z faktu, že čtenáři detektivek netouží po změnách. Žádají dokola se opakující stereotypní typ zápletek na anglických panstvích, aby pro ně bylo snazší hádat, kdo je vrah. Zda-li se bude jednat o panství existující nebo smyšlené, je na vás, ale pro část čtenářů posedlých tím, jakou barvu měly šaty královny Viktorie v den jejích pátých narozenin, je lepší použít existující lokaci a při nejlepším dodržovat i dobové reálie.
Jelikož kniha nemůže mít pět stránek (ano uvědomuji si tu ironii, že to píši zrovna já, ale já jsem na rozdíl od vás již slavný autor a mohu si to dovolit!), musíte nějak vyplnit místo mezi vraždou a odhalením vraha. Právě z tohoto důvodu musí být oběť nenáviděna širokým okolím, aby bylo potencionálních podezřelých dost.
S tím souvisí i bod čtyři. Každý podezřelý musí mít důvod, proč by to mohli být právě oni, kdo roztrhal oběť na dvacet sedm kousků, tři nejlepší kousky snědl a zbytek zakopal pod boudu vévodova psa Herberta von Štěka. Výslechy a spekulace jsou totiž většina celé detektivky, a proto je tato část velice důležitá!
A v neposlední řadě je tu postava detektiva. Obecně platí, že detektiv by neměl být profesionál, nýbrž z jakéhosi čtenáři neznámého důvodu by se mělo jednat o Bohem obdařeného dědka/babku, který se náhodou nachomítne u každé druhé vraždy a díky své nadlidské inteligenci a důvtipu usvědčí vraha přímo před očima neschopně policie. Dalším rysem takovéhoto hrdiny/ky je, že zná snad všechny lidi na světě a právě to je důvod, proč se při návštěvě některého ze svých nespočetných známých připlete k vraždě.
Jsem si vědom, že oproti minulé metodě se jedná o mnohem náročnější metodu a její publikum pomalu odumírá, ale stále se jedná o velice výdělečnou a oproti dalším metodám stále vcelku nenáročnou metodu, kterou vám mohu vřele doporučit.
To by bylo k detektivkám vše a vzhůru na další metodu. O jakou metodu se jedná? Nechte se překvapit u příští lekce!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 6. října 2012 v 18:59 | Reagovat

Jasně, lze-li udělat z kozla zahradníka, lze udělat ze zahradníka vraha.
Ale jsou i obrácené postupy.
Např. vrah Babinský se na stará kolena stal zahradníkem.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama