Proč už nebydlíme v jeskyni

29. listopadu 2012 v 10:00 | autor: Zdeňka-Anna/quick/ |  Á partire
Pro dnešní dopoledne je tu další příspěvek do Á partire. Tentokrát nám ho zaslala Zdeňka-Anna/quick/. Tímto velmi děkujeme.
___________________________________________________________

Jednoho poněkud podmračeného dne na sklonku léta vylezl z jeskyně v osadě Věstonice pračlověk Janeček. Přes rameno měl přehozený klacek a tvářil se zamyšleně a starostlivě.

Bylo to pochopitelné, pračlověk Janeček starosti opravdu měl. Nevyváděla ho však z rovnováhy Planckova konstanta či teorie relativity, nestrašily ho hadrony ani leptony a Velký třesk mu mohl být ukradený. Důvod jeho starostí byl hmotný a přízemní: jak a kde sehnat rychle nový pazourek, když svůj poslední, třebaže už značně opotřebovaný, někde předevčírem vytrousil. Byla to nespravedlnost a pořádně citelná. Chtěl si trochu osladit život a roj včel byl větší a rychlejší, než předpokládal.

Věděl by sice kde pazourek vzít, věděl by dokonce i kde ukrást, mělo to jen jediný háček: bylo mu nad slunce jasnější, že všichni pračlověci budou bránit své pazourky zubynehtyklacky, protože nejsou žádná charitativní organizace a jestli to někdo předpokládá, je na velikém omylu. Nezbývalo mu tedy nic jiného, než projít celou cestu zpět, hledat a doufat, že mu včely nepošlou naproti uvítací výbor.

Otráveně odehnal mávnutím ruky bzučící mouchu, kterou okamžitě vystřídalo hejno komárů, přebrodil mělký potůček a s chmurami na duši i na čele přidal do kroku.

Pračlověk Janeček neměl jen starosti, pračlověk Janeček měl i vztek. Vztek na pračlověka Marečka, který mu včera na pasece otrhal všechny borůvky a - co horšího - dělal oči na Venuši Janečkovou. Na Venuši! Mareček! S tím svým placatým nosem a IQ pitekantropa!

Jen počkej, však já ti ukážu, zač je toho loket, zavrčel pomstychtivě Janeček. Udělal zkusmý výpad stranou na pomyslného Marečka - a spadl do jámy na mamuta.

Když se pozdě večer celý odřený a hladový doplahočil domů , vyběhla mu vstříc manželka Venuše a místo ošetření prapsím prasádlem ho vedla do jeskyně, kde byly na stěně jakési divné klikyháky.

Vidíš, to vymyslel náš syn, pravila pyšně.

Co je to? zeptal se nechápavě Janeček.

Číslice, poučila ho manželka Venuše. Jedna a jedna jsou dvě.

To je něco jiného, než to tvoje plácání sošek z hlíny a popela, nebo čmárání po jeskyni, jak to dělá tvůj bratranec v Altamiře. Náš syn je génius! Musíme ho dát okamžitě zapsat do školy, nejlíp rovnou do střední, aby přispěl k pokroku lidstva. Jinak se z téhle jeskyně nevyhrabeme ani za dvacet tisíc let.

A tak pozítří 1. září vyšel z rodné jeskyně ve Věstonicích mladý Albert Janeček, aby se stal prvním žákem střední školy v dějinách lidstva.

___________________________________________________________________________
Pokud i vy chcete přispět svým dílem, přečtěte si jak:
Pozor, změna! Nyní zasílejte vaše příspěvky na apartire-numero-un@centrum.cz

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jehane Jehane | E-mail | Web | 29. listopadu 2012 v 18:38 | Reagovat

Skvostné!!!! Úžasně jsem se pobavila :D

2 bambi bambi | Web | 28. března 2013 v 23:03 | Reagovat

Výborné. Takéto články môžem :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama